Jste zde

Sport - Aktuálně.cz

Birmingham uvidí souboj sester Plíškových. Kristýna přehrála Bulharku Tomovovou

1 hodina 45 min zpět

Birmingham uvidí souboj sester Plíškových. Kristýna přehrála Bulharku Tomovovou

Světová trojka si postup vybojovala již v pondělí, dnes uspěla i Kristýna. Zápas dvou hráček z kvalifikace proti Bulharce Viktoriji Tomovové vyhrála 6:3 a 6:4.

Tenisová dvojčata z Loun nastoupí na kurtu proti sobě v rámci turnajů po dlouhé době. V minulosti se utkávala většinou na nižším okruhu ITF, což bylo naposledy v Grenoblu v roce 2012. O rok později na trávě v Eastbourne Kristýna vyřadila slavnější sestru v kvalifikaci turnaje WTA.

V Birminghamu se nyní utkají po šesti letech v oficiálním zápase. A vítězka pak může narazit na další Češku, pokud Barbora Strýcová v generálce na Wimbledon porazí svoji deblovou spoluhráčku Sie Šu-wej.

Kristýně Plíškové nyní patří ve světovém žebříčku 112. místo a zápas s Tomovovou zvládla bez ztráty servisu. V každém setu jí stačil jediný brejk, utkání zakončila esem.

Tenisový turnaj žen v Birminghamu (tráva, dotace 1,006.263 dolarů):

Dvouhra - 1. kolo: Kristýna Plíšková (ČR) - Tomovová (Bulh.) 6:3, 6:4, Görgesová (8-Něm.) - Jastremská (Ukr.) 3:6, 6:4, 6:3, Martičová (Chorv.) - Alexandrovová (Rus.) 6:3, 7:5, Ostapenková (Lot.) - Šwiateková (Pol.) 6:0, 6:2. Čtyřhra - 1. kolo: Strýcová, Sie Šu-wej (2-ČR/Tchaj-wan) - Juraková, Srebotniková (Chorv./Slovin.) 4:6, 6:1, 10:8.

Kategorie: Sport

Po příletu šokoval slzami. A ze čtvrtého místa budu zklamaný pořád, tvrdí kouč Říha

3 hodiny 6 min zpět

Po příletu šokoval slzami. A ze čtvrtého místa budu zklamaný pořád, tvrdí kouč Říha

"Zklamaný budu pořád. Mohli jsme dosáhnout víc, ale také míň. Když se k tomu člověk vrací a dívá se ještě jednou na všechny zápasy, tak si myslím, že nám tam něco trochu chybělo," řekl novinářům Říha, který bezprostředně po příletu ze šampionátu hodnotil umístění bez medaile se slzami v očích.

"Chyběl nám naprostá top jednička gólman, protože všechny první tři týmy měly top gólmany. A chyběli nám dva centři, protože jsme improvizovali, udělali jsme z křídel centry," vracel se Říha, který na turnaji protočil brankáře Patrika Bartošáka, Šimona Hrubce a Pavla Francouze.

Stejně jako bezprostředně po šampionátu ale považuje Říha výkony a semifinálovou účast za úspěch. "Jsem spokojený. Už dříve jsem řekl, že to pro mě bylo fantastické mistrovství. S výsledkem musíme být spokojeni. Teď už se nepočítá první čtyřka ani první šestka, ale osmička a my tam jsme a to je důležité," podotkl Říha.

Teprve ve čtvrtek se šedesátiletý kouč chystá na dovolenou k moři, v minulých týdnech ještě analyzoval sezonu. "Díval jsem se dvakrát na všechny zápasy, pak jsem se vrhnul na dům a na zahradu a na sekání," popsal.

Je těžké podle něj říkat, co by zpětně ve svých rozhodnutích měnil. "Můžete udělat cokoliv, to jsme my - geniální. Deset milionů lidí ví, co by udělalo. A my jsme se museli rozhodnout. Myslím, že jsme udělali dobře, že jsme se nebáli oslovit hráče, které jsme oslovili. Oni nám to odvedli. Viděl jsem spousty věcí, které by možná bylo možné ovlivnit, ale až ve chvíli, kdy je vidíte," prohlásil Říha.

K dispozici měl na šampionátu 13 posil ze zámoří, z nichž 12 v sezoně zasáhlo do NHL. "V přípravě na mistrovství světa se nám každý týden měnil úplně neuvěřitelně mančaft. Na začátku jsme říkali, že chceme udělat nějaký základ a pak to nešlo, protože nešlo nepustit tam hráče, kteří končili. To nikdo dopředu nevěděl," prohlásil.

Říha se bude rozhodovat, jakou cestou se vydá příští rok při MS ve Švýcarsku. Například Finové ovládli letošní šampionát s kádrem, který od přípravy neměnili a uspěli bez hvězd z NHL. "Uvidíme, jak budeme postupovat. Jestli půjdeme tou cestou, kterou jsme šli, to znamená nejlepší hráči Česka, ať má pětatřicet let nebo osmnáct. Nebo cestou toho výběru, jako měli Finové," podotkl Říha.

V hlasování o Zlatou hokejku zařadil Říha na první místo nakonec druhého útočníka Tomáše Hertla. "Já jsem centr a ten tvoří mužstvo, celou pětku. I přes to zranění, co měl, tak hrál dál. Já jsem ho sám osobně nepoznal a na mistrovství světa jsme na něj čekali. Já jsem si to jedno místo pro něho nechával," uvedl Říha.

Na druhou pozici volil nakonec třetího Jakuba Voráčka z Philadelphie. "Jakub Voráček patří hned těsně vedle něj. Za to, co dokázal udělat s reprezentaci, jakým šel příkladem a jak i přesto, že se mu narodil syn, k tomu přistoupil naprosto profesionálně. On byl klíčovým člověkem reprezentaci," chválil Říha kapitána.

Vítězného Davida Pastrňáka z Bostonu volil jako třetího. "Ale každý by si to zasloužil. Je těžké hodnotit prvních deset. Jsou všichni, jako by byli první," dodal Říha.

Kategorie: Sport

Atlético prodá Griezmanna do Barcy, obratem koupí za tři miliardy portugalský zázrak

3 hodiny 40 min zpět

Atlético prodá Griezmanna do Barcy, obratem koupí za tři miliardy portugalský zázrak

Devatenáctiletý záložník by se měl stát nejdražším hráčem v historii klubu.

Joao Félix v minulé sezoně debutoval v A týmu Benficy a klubu pomohl k zisku mistrovského titulu 15 góly a sedmi přihrávkami v 21 zápasech. Začátkem června si v semifinále Ligy národů proti Švýcarsku poprvé zahrál i za seniorskou portugalskou reprezentaci.

Podle španělského deníku Marca je Atlético připraveno okamžitě zaplatit celou hráčovu výstupní klauzuli. Výrazně tak překoná loňský rekordní příchod Francouze Thomase Lemara z Monaka za 72 milionů eur.

Úřadující španělský vicemistr získá finance na Joaa Félixe mimo jiné z prodeje své hvězdy Antoinea Griezmanna. Výstupní klauzule francouzského mistra světa klesne 1. července z 200 milionů eur na 120 milionů, za něž by měl zamířit do Barcelony. S katalánským velkoklubem je už Griezmann údajně domluvený na podmínkách smlouvy.

Kategorie: Sport

To nejhorší, co jsem kdy viděl. Legendární Rumun sepsul Vondroušovou a Bartyovou

5 hodin 4 min zpět

To nejhorší, co jsem kdy viděl. Legendární Rumun sepsul Vondroušovou a Bartyovou

Osmdesátiletý miliardář, majitel turnaje v Madridu, někdejší člen elitní světové desítky a vítěz French Open ve čtyřhře. To je Ion Tiriac.

Muž, který je doma v Rumunsku tenisovou legendou, zatímco pro zbytek světa představuje spíše jakousi kontroverzní atrakci. Pro tvrdá slova nejde nikdy příliš daleko a po nedávném Roland Garros po čase znovu chytil záchvat upřímnosti.

Na paškál si "Buldozer z Brašova" vzal finále dámské dvouhry, ve kterém Australanka Ashleigh Bartyová jasně přehrála Češku Markétu Vondroušovou.

"Bylo to nejhorší finále, co jsem kdy viděl," prohlásil Rumun bez okolků. "Neskutečně špatné. Tak moc, že jsem chtěl po čtyřech gemech odejít. A to jsem taky udělal."

Devatenáctiletá Vonroušová předtím na turnaji zářila, neztratila ani set a jako nenasazená hráčka překvapivě otevřela brány finále. V rozhodujícím utkání ale na výborné výkony nenavázala.

Favorizovaná Bartyová měla cestu k prvnímu grandslamovému titulu otevřenou, což ale rozhodně neznamená, že by se tím vyhnula Tiriacově zdrcující kritice.

"Není to dostatečně dobrá tenistka na to, aby vyhrála French Open," přiznal Rumun, že byl letošní šampionkou zklamaný. A titul v jejích rukou označil za pouhou shodu náhod. "Ve finále chyběla velká osobnost typu Šarapovové, Williamsové nebo Halepové," dodal.

Svou krajanku, která prohrála ve čtvrtfinále, také nešetřil. "Hrála špatně, bez energie a bez jiskry," okomentoval Tiriac Halepovou, která nedokázala obhájit loňský titul a v žebříčku se propadla až na osmé místo. Na rozdíl Bartyové ale v rodačce z Constanty stále vidí tenistku, která může vládnout celému okruhu.

"Věřím jí, je ochotná na sobě tvrdě pracovat. Je jí teprve 27 let, má před sebou ještě minimálně šest let kariéry," uzavřel Tiriac své povídání, během něhož stihl urazit celou Austrálii.

To když uvedl: "Bartyová má jediné pozitivum v tom, že je Australanka. Ti totiž neumějí ani číst, ani psát."

Po tom, co tím chtěl úspěšný rumunský byznysmen říci, bude asi lepší nepátrat. 

Kategorie: Sport

Pokud Číňané zaplatí, budou hrát v Česku hokejovou druhou ligu. Věří Jágrovi a Kladnu

6 hodin 11 min zpět

Pokud Číňané zaplatí, budou hrát v Česku hokejovou druhou ligu. Věří Jágrovi a Kladnu

Během letošního MS v Bratislavě rozhodla Mezinárodní federace ledního hokeje (IIHF) o tom, že Číňané budou mít start na olympiádě v Pekingu zajištěný automaticky. Přestože na mistrovství světa hrají až ve čtvrté výkonnostní úrovni proti soupeřům jako Austrálie nebo Španělsko.

Všemi možnými způsoby se tedy v Číně pokoušejí o zkvalitnění hokejové reprezentace a popularizaci sportu, který v nejlidnatější zemi světa vůbec nepatří mezi tradiční. Jedním z těchto způsobů má být od příští sezony účast Číňanů v české hokejové druhé lize a sbírání nových poznatků.

"Olympiáda je vzdálený cíl. Bližším je postup do vyšší divize MS. Bude zajímavé čínský tým ve druhé lize sledovat," říká bývalý útočník Josef Zajíc starší, který patří do skupiny lidí, jež projekt China Golden Dragon zaštiťuje z české, potažmo kladenské strany. Jde totiž o iniciativu Kladna.

Majitel kladenského klubu Jágr byl na konci dubna mimo jiné také s prezidentem Českého hokeje Tomášem Králem na cestě v Číně, kde dohoda vznikla. Nyní už se čeká jen na splnění závazku od Číňanů, kteří mají do konce června poslat českému svazu domluvenou částku.

"Už to stojí a padá jen na tom, jestli přijdou peníze," prohlásil Král s tím, že přesnou částku možná bude moct uveřejnit po souhlasu čínské strany. Zatím prozradil, že se jedná o injekci vyšší než v řádu statisíců, ze které by profitovaly především kluby hrající třetí nejvyšší soutěž.

Kladno spolupracuje s čínským hokejem delší dobu

Zajíc nezastírá, že velkou roli v celém projektu sehrála Jágrova osoba. "O tom se nemusíme bavit, je to hokejová ikona a opravdu dobrá značka. Každý, kdo se v Číně zajímá o hokej, zná jeho jméno," popisuje.

"Do Číny jezdí osobnosti jako Wayne Gretzky nebo trenér Mike Keenan. Vytváří pozice pro své kolegy a já říkám, že kolonizují čínský hokej. Teď máme tu možnost i my a pro kluby druhé ligy by to byla úžasná podpora. Žádný manažer nenajde peníze jen tak na ulici," pokračuje Zajíc.

Zapojení Číňanů do české ligy bere jako vrchol dlouhodobé spolupráce. "Začínalo se malými krůčky, dělali jsme kempy pro čínské děti. V Číně jsme prezentovali filozofii českého hokeje a snahu dostat se zpátky na medailové pozice. Různé delegace jezdily k nám," vysvětluje Zajíc.

Čína nemá vlastní hokejovou soutěž, a proto se zatím snaží pozvednout svůj hokej na základě impulzů ze zahraničí. Čínský klub Kunlun hraje od roku 2016 v KHL, v nižší ruské VHL najdeme mužstvo Pekingu, ženský tým Šen-čenu působí zase v kanadské CWHL.

Golden Dragon by měl v příštích měsících měřit síly se soupeři typu Příbrami, Kolína, Písku nebo Kobry Praha. "Číňané tady budou mít spoustu tréninků a věřím, že by mohli hrát od půlky tabulky nahoru. Budou natrénovaní a soupeře bude stát dost sil, aby je porazili. Ale nechci hádat, sám jsem zvědavý," podotýká Zajíc.

Šejba jako trenér, domácí zápasy ve Slaném

Z české strany by měl čínskému týmu pomáhat jako hlavní trenér Jiří Šejba, mistr světa z roku 1985. Také Zajíc řeší sportovní záležitosti. "Máme tým čtyř nebo pěti lidí a naše role jsou smíšené. Relativně budu pracovat jako sportovní manažer, trenér, asistent a podobně," říká.

Číňané budou trénovat v Kladně a domácí zápasy v druhé lize odehrají ve Slaném namísto původně avizovaného Berouna. Do play off se už nezapojí, v Česku budou hrát do konce ledna a v rámci rozdělení druhé ligy na tři devítičlenné části jsou zařazeni do skupiny Střed.

Dva a půl roku před olympijskými hrami v Pekingu je těžké soudit, ale podle Zajíce by se mohli v Česku ukázat hráči, kteří budou později patřit do olympijského výběru. Určitě by měli být základem pro mužstvo, které pojede na příští MS divize II, kde bude chtít Čína bojovat o postup.

"Směrem k MS by se měl tento tým doplnit o hráče z Kunlunu, VHL a juniorské KHL," odhaduje Zajíc, který už nyní registruje zvýšený zájem ostatních druholigových klubů o přátelské zápasy s Golden Dragonem.

"Věřím, že se diváci rádi přijdou podívat a budou zvědaví. Číňané hrají fair play, při zápase projevují respekt a je velmi zajímavé sledovat, jak se chovají k soupeřům nebo divákům. Těžko se to popisuje, je potřeba přijít na stadion," zve bývalý hráč Kladna a vítěz extraligy s Trenčínem.

Zajíce potěšilo, že se na kladenském stadionu našlo pro čínské hosty místo. "Je to nelehké, ledových ploch je obecně málo. Ale my pokorně čekáme, až zbude místo, nikomu led nebereme. Je důležité, abychom pro jeden strom nepřehlédli les. Z projektu bude těžit i Kladno," tvrdí.

Pokud tedy čínská strana splní ekonomickou podmínku Českého hokeje, měl by se tým China Golden Dragon od začátku července připravovat na třítýdenním kempu ve Slaném a následně se přesunout do Kladna.

"Řešíme krok za krokem a den za dnem. Momentálně jsme závislí na tom, aby Čína dodržela podmínku, kterou stanovil svaz," uzavírá Zajíc.

Kategorie: Sport

Platiniho zatkla policie. Čelí vyšetřování o korupci při udělování MS v Kataru

6 hodin 45 min zpět

Platiniho zatkla policie. Čelí vyšetřování o korupci při udělování MS v Kataru

V roce 2014 Platini připustil, že se krátce před volbami sešel s dnes už distancovaným katarským fotbalovým funkcionářem Muhammadem bin Hammámem. Ten podle některých médií uplatil různé funkcionáře FIFA celkovou částkou pět milionů dolarů, aby hlasovali při volbě v roce 2010 pro Katar.

Třiašedesátiletý Platini stál v čele UEFA od roku 2007, v roce 2015 ale ve funkci skončil poté, co dostal od etické komise FIFA osmiletý zákaz působení ve fotbale za sporné přijetí peněz od tehdejšího předsedy FIFA Seppa Blattera za údajnou poradenskou činnost. Při sérii odvolání dosáhl Francouz pouze snížení trestu na čtyři roky.

Kategorie: Sport

Uzdravená Šarapovová se vrací zpátky na kurty. S motivací jí pomohl Nadal

7 hodin 27 min zpět

Uzdravená Šarapovová se vrací zpátky na kurty. S motivací jí pomohl Nadal

Šarapovová nehrála od ledna, kdy se odhlásila z turnaje v Petrohradu. O několik týdnů později se podrobila operaci dlouhodobě problémového ramene. Nyní se na Mallorce připravuje na Wimbledon, který před 15 lety vyhrála a odrazila se tak k úspěšné kariéře.

Na travnatých kurtech největšího z prosluněných Baleárských ostrovů se Šarapovová připravovala už před dvěma týdny, kdy Nadal získal svůj už dvanáctý titul na Roland Garros. Antukový fenomén pocházející právě z Mallorcy se už několikrát dokázal vrátit po zranění kolen.

"Je to úžasný bojovník a dokonalý příklad toho, čeho se dá dosáhnout, když máte vůli a vášeň pro to, co děláte. Vždycky jsem ho obdivovala za to, jak se dokázal poprat se zraněními a vrátit se jako šampion," uvedla Šarapovová.

Pětinásobná grandslamová vítězka je aktuálně až na 86. místě žebříčku, ale pochvaluje si, že je konečně bez bolesti. Především je však ráda, že po zdravotních pauzách i patnáctiměsíčním trestu za doping se mohla vrátit k milovanému sportu.

"Stále od sebe hodně očekávám, i když si myslím, že mám i možnosti dělat spoustu jiných věcí. Ale tenhle sport je velmi jedinečný a mimořádný a baví mě snažit se o to být stále lepší a lepší," uvedla Šarapovová, jež se podrobila operaci právě kvůli tomu, aby mohla mít z tenisu zase radost.

"Předtím šlo jen o to, jak se dokážu vyrovnat s bolestí. Tenis jsem si vůbec neužívala, protože jsem po každém zápase řešila jen to, jak ulevit ramenu," řekla slavná Ruska, jež na Mallorce zahájí comeback zápasem proti Slovence Viktórii Kužmové.

Kategorie: Sport

Nečas zažil těžkou sezonu se sladkou tečkou. Za rok máme Stanley Cup, psal mu Staal

8 hodin 54 min zpět

Nečas zažil těžkou sezonu se sladkou tečkou. Za rok máme Stanley Cup, psal mu Staal

Jak si po dlouhé době užíváte chvíle volna doma v Česku?

Jsem rád, že zase po delší době vidím celou rodinu i kamarády. Je to zasloužený odpočinek po sezoně. Trávím spoustu času s rodinou, těšil jsem se na to. Navíc mám čas na jiné sporty, zahraju si golf nebo tenis. A do toho hodně relaxuju.

Jaké byly oslavy po vítězství v AHL a zisku Calderova poháru?

Bylo to fajn, i když je škoda, že jsme poslední zápas nevyhráli doma. Ten delší let ze Chicaga do Charlotte byl trochu těžší. Ale oslavy byly dobré, slavili jsme asi pět dní a pak jsme se začali rozjíždět zpět domů, abychom zregenerovali a připravili se na další sezonu.

Vzbudilo vaše vítězství ohlas ve městě? Vítali vás fanoušci?

Asi dva dny po posledním zápase jsme s nimi měli takovou akci na zimáku. Bylo to hezké, oslavili jsme to s nimi, ale jinak jsme těch pět dní slavili tak nějak sami mezi sebou.

Před dvěma lety jste u oslav Komety nebyl kvůli MS do 18 let, vloni jste byl po extraligovém finále nemocný, a navíc jste se chystal na MS do Dánska. Letos jste si to konečně užil naplno?

Jo, takhle naplno to bylo poprvé. Opravdu jsem si to užil, byl jsem u všeho důležitého. Bylo to super, sladká odměna po dlouhé sezoně. Pro ty zážitky člověk hokej hraje. Každý chce dojít do konce sezony a potom vyhrát.

Letos titul z AHL, vloni a předloni vítězství v extralize a před třemi lety triumf se staršími dorostenci Komety. Ve 20 letech slušná sbírka trofejí…

Je to zajímavé, přemýšlel jsem o tom. Ve všech čtyřech případech byla sezona nejdelší, jaká mohla být. Miluju vyhrávání, je super, že to vyšlo čtyřikrát v řadě, a kdyby to takhle šlo dál, byla by to paráda. Je to zatím pěkně rozběhnutá série.

Vzpomněl jste si na ni při play off v AHL, když jste s Charlotte postupovali dál a dál? Že by to zase mohlo vyjít až na vrchol?

Moc jsem nad tím nepřemýšlel, ale jednou jsme se o tom v play off bavili s taťkou. Že by bylo super znovu vyhrát. Zkrátka jsem byl vždycky ve správný čas na správném místě. Pokaždé byl ten tým tak dobrý, aby mohl vyhrát. Je to radost.

Hodnotíte díky tomu konci sezonu jako povedenou, přestože jste se neudržel v Carolině v NHL, což bylo na startu vaším cílem?

Z tohoto pohledu je to zklamání, ale sezona v AHL byla nakonec dobrá. Zisk Calder Cupu hodně potěší, teď si dám pár týdnů volno a pokusím se připravit na to, abych příště bojoval už o Stanley Cup.

V Česku možná nemá vítězství v AHL takový zvuk, ale jak je Calder Cup ceněný v Americe, ať už fanoušky, nebo odborníky?

Je pravda, že když jsem byl v Česku, AHL jsem moc nesledoval. Ale když tam člověk přijde, zjistí, že hokej tam je dost kvalitní. Přestože je to druhá nejvyšší liga, pořád je to vysoká úroveň. Sledují to hodně hlavně týmy z NHL, skauti si vyhlížejí hráče.

Hráči často říkají, že se v AHL hraje sobecky a každý hledí jen na to, aby upoutal pozornost týmu z NHL. Hráli jste v Charlotte naopak jako tým?

Těžko říct. V sezoně to vždycky tolik týmové nebylo. Spoluhráč vám občas přihrávku nevrátil. Ale když jsme přicházeli blíž a blíž k play off, už jsme hráli mnohem kompaktněji, a pořád se to zlepšovalo.

Přitom už základní část jste měli mimořádně vydařenou a vyhráli jste ji s velkým náskokem. Držely vás dobré výsledky nad vodou i v období, kdy vám to osobně tolik nešlo?

Určitě, měli jsme opravdu výborný tým. Hráli jsme dobře celou sezonu, i když každý má období, kdy se mu daří méně. Mně to potkalo po Vánocích, ale moc jsem na to nemyslel. Je to o jednom gólu, který vás nastartuje. Pak už jde sebevědomí zase nahoru.

V období po Vánocích jste měl v součtu s MS juniorů 14 zápasů za tři týdny. Cítil jste, že vám trochu dochází šťáva?

Cítil jsem to, bylo tam hodně cestování, na dvacítkách jsem snad v každém zápase odehrál kolem 25 minut. Byl jsem trošku unavený, měl jsem malinko slabší měsíc, ale zase se to obrátilo a šlo to k lepšímu.

Pomohl vám v únoru příchod Slováka Tomáše Jurča z farmy Floridy? Zdá se, že ve dvojici s ním jste si výborně vyhověli.

Jasně. Prvně mi pomohlo, když za mnou přijely mamka se ségrou. Od té doby jsem zase začal bodovat a šlo to nahoru. Pak přišel ještě on, začali jsme hrát spolu a měli jsme mezi sebou dobrou chemii. Rozuměli jsme si na ledě, ale strávili jsme spolu dost času i mimo. Bylo to výborné.

Jurčo je podobně jako vy vítězný typ. Má tři trofeje z kanadské juniorky, AHL vyhrál už podruhé.

Ano, říkal mi to. Jen doufá, že potřetí už Calder Cup nevyhraje, že už tam hrát nebude. Je to výborný hráč a dobrý kluk i do kabiny, i tohle k těm vítězstvím asi nahrává. Mně pomohlo, že jsem si s ním mohl popovídat v češtině. I před jeho příchodem byla parta výborná, ale pak to bylo pohodovější. Většinu času tam neměl přítelkyni, takže jsme chodili na večeře a trávili jsme čas spolu. Pomůže to psychicky.

V 18 zápasech play off nasbíral Martin Nečas 13 bodů za pět branek a osm asistencí. Ve čtvrtém zápase finále se blýskl nádherným gólem:

V Raleighu, kde sídlí Carolina z NHL, jste bydlel s Petrem Mrázkem, ale v Charlotte jste si musel hledat nové bydlení a řešit další situace mimo hokej. Jak vám to šlo a jak jste se zlepšil v angličtině?

Bylo to v pohodě. Sám jsem bydlel už dva roky v Brně, žádný větší problém to pro mě nebyl. Angličtina už je docela v pohodě, ani s komunikací už jsem neměl potíže.

K vítězství vám blahopřáli trenér Caroliny Rod Brind'Amour, útočník Jordan Staal nebo generální manažer Ron Francis, který vás k Hurricanes draftoval. Jaké to bylo?

Vždycky to potěší, když vám pogratulují taková jména. Bude teď na mně, abych to příští rok ještě posunul. Jordan Staal mi říkal, že doufá, že tu svou sérii ještě natáhnu a příští rok vyhrajeme Stanley Cup. Chci na tu sérii navázat, ale hlavně v Carolině hrát.

Co jste říkal na to, že Carolina s divokou kartou v play off prošla až do finále konference? Nemrzelo vás trochu, že nejste součástí té jízdy, i když v Charlotte jste také hráli o pohár?

Sledoval jsem to, každodenně jsem v kontaktu s Mrázou, i teď. Takže jsme si o tom povídali, koukal jsem se na zápasy, když jsem mohl. Je super, že konečně udělali play off a došli daleko. Za sebe mě trochu mrzelo, že jsem tam nebyl, ale klubu jsem přál, aby došel co nejdál. Už to potřeboval. Fanoušci znovu začali chodit, dařilo se a všechno se změnilo k lepšímu.

V uplynulé sezoně jste za Carolinu v NHL odehrál sedm zápasů a můžete trochu porovnávat servis, jaký má hráč k dispozici tam a jaký v AHL. Je to velký rozdíl?

Nedá se to srovnávat. Je to jeden z důvodů, proč chce člověk do NHL. Měli jsme v Charlotte štěstí, že jsme na každý trip lítali, ale lítali jsme normálními linkovými lety. Nebylo to až tak pohodlné, na druhou stranu lepší než nějakých deset hodin cestovat autobusem. I jinak všechno okolo, zázemí v kabině a podobně, v NHL je to na jiné úrovni.

Překvapil vás triumf St. Louis ve finále proti Bostonu?

To překvapilo asi každého. Po Vánocích byli nejhorší tým ligy, ale pak se to otočilo. Začal chytat Jordan Binnington, začalo se jim dařit a vyhráli to celé. Co jsem viděl v play off, hráli opravdu výborně jako tým. Asi si to zasloužili.

Po oslavách v Charlotte jste ještě absolvoval výstupní zdravotní prohlídku. Od loňského šampionátu v Dánsku vás trápily potíže s kyčlí, jak jste na tom teď?

Naštěstí to není nic hrozného, není to na operaci. Už by to nemělo trvat dlouho. Při bruslení už mi to nevadí. Měl jsem problém s kyčlí a se zápěstím, ale s obojím jsem prošel v pohodě. Kyčel už mě nelimituje ani při bruslení.

Dáte si teda pár týdnů volna a pak do toho znovu šlápnete? Jak bude vypadat vaše letní příprava?

Letos to bude nejlepší léto za poslední roky. I když byla sezona dlouhá, letos už nepojedu na nováčkovský kemp a turnaj dvacítek, až do září mám volno a můžu se pořádně připravit. Je to jen na mně, budu trénovat s Martinem Kautem a brněnským trenérem Milošem Pecou. Už začali a já se k nim připojím začátkem července.

Kategorie: Sport

V Číně holky tahaly kufry trenérům, vzpomíná Havelková. Česká ikona teď dobyla Rusko

11 hodin 11 min zpět

V Číně holky tahaly kufry trenérům, vzpomíná Havelková. Česká ikona teď dobyla Rusko

Považuje se za libereckou patriotku. Za místní Duklu odehrála první extraligový zápas, když jí bylo pouhých patnáct let. A tak si za dějiště exkluzivního rozhovoru pro Aktuálně.cz zvolila svou tamní oblíbenou kavárnu. Čtyřnásobná nejlepší volejbalistka republiky vyprávěla o bohaté kariéře a porovnala specifika sportovního života v Itálii, Rusku nebo Číně. A vysvětlila, proč momentálně není součástí národního týmu.

Začněme odlehčenější otázkou. Na Wikipedii u vašeho jména září přezdívka Žebro. Jak se zrodila a kdy? 

Vzniklo to na Slavii, když mi bylo asi sedmnáct. Měli jsme tehdy takového kreativního trenéra, Zdeňka Pommera, který nás trénoval loni v nároďáku. A on nám všem vždycky přiděloval přezdívky. Já byla hubená, vysoká, tak mi říkal buď Žebřík, nebo Žebro.

Předpokládám ale, že v Rusku vám tak neříkají…

To opravdu ne. Tam jen vznikla hrozná debata o mém jménu, jelikož Rusové v azbuce nemají písmeno H. Takže řešili, jestli mi říkat Chelena nebo Gelena. Což ani jedno není zrovna pěkné. Na dresu jsem měla Heli, ale měli s tím problém.

Máte za sebou úžasnou sezonu. Dynamo Moskva vyhrálo v Rusku hattrick, získalo poprvé v historii všechny tři trofeje, tedy ligu, pohár i superpohár. Co to pro klub znamená?

Od té doby, co založili klub, byli vždycky ve finále. To znamená, že patnáct let hrají v Rusku o zlato. Ale nikdy nevyhráli všechno, co se týče ruských trofejí. Byl to tedy historický úspěch, vyhráli jsme všechno, co šlo. 

Jaké to je pro vás osobně? První sezona v Dynamu, vysoká očekávání a hned taková smršť trofejí…

Čím jsem starší, tím si víc vážím toho, když se mi podaří něco vyhrát. Sezona byla náročná a těžká, navíc se v Dynamu očekává, že se bude vyhrávat, takže je tam velký tlak. O to větší satisfakce to potom je, když se podaří něco takhle výjimečného.

Jak se v Rusku slaví nevšední úspěch?

Neříkám, že by alkohol neměli rádi, to samozřejmě mají. Ale jak jsou tam asi zvyklejší vyhrávat, tak to paradoxně nebylo moc bouřlivé. Možná, že jsme to dokonce o něco víc prožívaly my dvě cizinky v týmu.

V Rusku mohou za každý tým hrát jen dvě zahraniční hráčky. Kromě vás působí v Dynamu ještě srbská volejbalistka. Jaký je to pocit být jednou z nich? Je to tak, že si vás víc hýčkají, nebo se od vás víc čeká a méně se vám toho odpustí?

Já už jsem na roli cizinky zvyklá. Myslím, že všude je pravidlem, že se od nás očekává, že budeme tahounky. Bylo to tak v Itálii, Číně i Turecku. Oni si zahraniční hráčky pořídí a dost se toho pak na ně svádí.  Ale zrovna teď, díky tomu, že jsme vyhrávaly, jsem to až tak necítila. 

Dvě hráčky v týmu, to je výrazná menšina. Cítíte se v takové roli komfortně? Nekouká na vás týmová většina skrz prsty? 

Musím říct, že ne, ale mluvím za sebe, je to hodně individuální. Ono také záleží na vás, jak to přijmete. Rusové jsou hodně nacionalističtí, to je pravda, mně ale třeba hodně pomohlo, že jsem nemluvila anglicky, ale rusky. Potom vás samozřejmě přijmou lépe. 

V jednom ze tří finálových zápasů ligy jste byla vyhlášena nejužitečnější hráčkou zápasu. Držíte také primát nejlépe podávající volejbalistky Ruského poháru. Jak jste tedy s první sezonou v Dynamu spokojená co se týče svých individuálních výkonů? Cítíte, že máte silnou pozici?

Podepsala jsem smlouvu na příští rok, což pro mě bylo potvrzení toho, že se sezona povedla a že se mnou byli spokojení. Nějaká individuální ocenění jsou samozřejmě příjemná, ale pro mě vedlejší. 

Jak snášíte ruské cestování? Hokejisté, kteří hrají v KHL, si často stěžují na vyčerpávající dlouhé přelety. Jak je to náročné pro volejbalistku? 

Není to snadné, ale hokejisti mají ještě tu výhodu, že mají vlastní lety. My létáme normální linkou. Ale zase je dobré, že z Moskvy létá všechno přímo, takže nemusíme nikdy přestupovat a ušetříme dost času. Hraje se každé tři dny, takže jsem doma jeden den v týdnu. Zbytek po hotelích, každý den někde pryč. Nijak extra mi to ale nevadí, máme fyzioterapeuty, doktory, takže se o nás dobře starají, co se týče rehabilitace. Je to prostě sezona, moje práce.

Váš přítel (György Grozer, německý volejbalista maďarského původu, pozn. aut.) hraje za Petrohrad. Soutěžíte spolu, kdo získá víc trofejí? To jste asi musela letos jasně vyhrát, ne?

Ano, to je pravda. Je fakt, že z toho byl smutný. Taky se snažil o velký úspěch. My jsme už postoupily do finále a oni teprve semifinále hráli. Nepostoupili a byl zklamaný, jasně, je to přece jen chlap. (smích) Ale on mi to samozřejmě přeje, pomáháme si dost, hodně toho sdílíme. Radíme si a předáváme zkušenosti, on hraje v Rusku už šest let. 

Seznámili jste se během vašeho angažmá v Číně, pak se ale vaše cesty na jednu sezonu rozdělily. Vy jste šla hrát do Itálie, přítel do Ruska. Jak jste to zvládli?

Pro vztah to bylo opravdu složité, docela záhul. Viděli jsme se jednou za tři měsíce. Právě proto jsme hledali, jak k sobě být blíž. Když se naskytla možnost přestoupit do Moskvy, bylo to jasné. Petrohrad je sice hodinu letadlem, ale aspoň je to v nějaké rozumné míře. Můžeme se teď přece jen vidět častěji.

Máte doma unikátní sbírku národních ligových titulů. Z Itálie, Polska a Ruska. Působila jste také v Turecku a dokonce v Číně. Prošla jste toho hodně, můžete srovnávat. Litujete třeba některého angažmá, nebo jste byla všude spokojená?

Mně se líbilo všude, ale třeba do angažmá v Turecku hodně promluvilo zranění ramene. Přišla jsem o půlku sezony, v té druhé pak ode mě všichni očekávali velké věci, já se přitom musela složitě zotavovat. Ne, že by se mi tam nelíbilo, ale angažmá bylo tímhle hodně poznamenané. 

Když země, ve kterých jste působila, porovnáte z hlediska popularity volejbalu a také z hlediska finančních odměn, jak by to vypadalo?

Co se popularity týče, Itálie je na úplném vrcholu. V ženské kategorii je tam volejbal sportem číslo jedna. Všechno je hodně sledované, skončíte zápas, všichni se k vám hrnou, aby se s vámi vyfotili nebo pro podpis. Po zápase ještě třeba hodinu zůstáváte a je jedno, jestli jste Italka nebo cizinka. V Polsku a Číně to bylo o něco slabší, ale srovnatelné. Zato v Rusku popularita není taková, maximálně jsou tam takto vytížené hlavní domácí hvězdy. Jinak se tam o vás nikdo příliš nepere. Ale co se týče financí, každému musí být jasné, že je Rusko v tomto ohledu jinde. 

Jak by vyznělo porovnání s podmínkami v českém volejbalu?

Já odsud odcházela hodně mladá, v osmnácti letech. Teď jsem českou ligu ani moc neviděla, takže nemůžu moc hodnotit a srovnávat.

Napadlo vás na vašich volejbalových štacích, že byste na tom místě chtěla žít i po skončení kariéry?

Vždycky jsem snila o tom, že budu žít u moře. Takže Itálie se vždycky nabízela. Hrála jsem tam šest let, umím jazyk, všechno mi tam k životu zapadalo. Teď se mi to ale všechno samozřejmě změnilo, když mám Maďara. (smích) Budapešť je však krásná, rozhodně si nestěžuju.

Zastavme se chvíli u Číny, v Šanghaji jste hrála v sezoně 2016/2017. Tamní režim je specifický, Čína bleskově ekonomicky roste, na druhé straně se mluví o ničení životního prostředí a nedodržování lidských práv. Přišla vám tamní společnost jako harmonická, jak ji prezentuje samotná čínská vláda?

To je těžké říct. Neumím čínsky, s lidmi jsem nemluvila a oni jsou stejně dost uzavření a raději o takových věcech s nikým nemluví. Já působila v Šanghaji a to město působí opravdu dobře. Je to tam v podstatě evropské, to bylo hrozně fajn, co se týče jídla a dalších věcí. Neměla jsem moc času všímat si obyčejného života, pořád jsme někde byly, hrály. Ani se spoluhráčkami to nebyl žádný velký pokec, všude s námi chodila překladatelka, takže rozhovory o něčem jiném než o volejbale byly spíš výjimkou. Ale ta kultura je samozřejmě úplně jiná. První měsíc jsem myslela, že tam ani nevydržím, naši se o mě hodně báli. 

Bylo to tak hrozné? Co se dělo?

První měsíc přípravy jsme byly v obrovském sportovním středisku na okraji Šanghaje, kde se koncentruje velké množství různých sportovců. Bylo to jako na táboře, ve společné jídelně byla k dostání jen jejich jídla. Oni nejsou zvyklí snídat, mají tam záležitosti kolem jídla jinak nastavené. Měli hrozně moc pálivých věcí, což já dobře nesnáším. V menu byly často kuřecí nohy, mozek, oči z ryb. Pro mě nic příjemného. Ze začátku si takových věcí všímáte, musíte si zvyknout.

Stalo se tam za ten rok něco, co vás nějak zarazilo, vystrašilo? Kromě rybích očí…

To jídlo mě trápilo hodně. Nic z těch specialit jsem radši nikdy neochutnala, abych řekla pravdu. Také mě ale zarazilo to, jak jsou tam ženy strašně moc podřízené mužům. Šokovalo mě, jak Číňané ženy vnímají. V životě jsem nezažila, že by někde holky - hráčky, tahaly tašky a kufry svým trenérům. Jinde máte tým lidí a ten se o to stará. To bylo něco nepředstavitelného. 

Po náročné sezoně jste si dala pauzu a nezúčastnila jste se reprezentačních zápasů. Je to jen dočasná neúčast nebo je ve hře konec kariéry v národním týmu?

Zatím o tom nepřemýšlím. O konci ještě mluvit nechci. Ale od doby, co jsem si před dvěma lety zranila achillovku, už se snažím být na sebe opatrnější. Tělo už to tolik nedává a někde prostě polevit musím. Odnáší to reprezentace. Rozhodně ji ale nezavrhuju. Volejbal mám ráda, Česko mám ráda. Ale rozhoduju se rok od roku a uvidíme, jak to bude. Potřebuju si odpočinout, být někdy s rodinou. Vypnout a nesoustředit se jen na volejbal, dobít baterky.

Jaké budou cíle do příští sezony, když jste s Dynamem ovládly vše, co jste mohly?

Trochu se toho bojím. Všichni jsou namlsaní a tým zůstává stejný, takže očekávání budou ještě větší. Důraz se asi tentokrát bude klást na Ligu mistrů, ve které jsme letos vypadly ve čtvrtfinále. To je trofej, která nám chybí. I mně osobně. Měla jsem bohatou kariéru, ale chybí mi Liga mistrů a také účast na olympiádě. 

Máte v hlavě představu, jak dlouho ještě budete ve volejbalové kariéře pokračovat?

Zatím to neřeším. Vím, že stačí vteřina a s volejbalem může být nadobro konec. Cokoli se mi může stát a tak to beru den ode dne. Hodně lidí se ptá, jak dlouho budu hrát a kdy budu mít děti, ale zatím ještě nemám takové myšlenky.

Nemáte chuť ještě rozšiřovat sbírku národních titulů?

Přemýšlím, co mi chybí. (smích) Ještě možná Brazílie, to je další volejbalový gigant. Ale vážně, cíle někam se dostat už nemám. Priority se mění. Chci hrát v Dynamu, vždyť je to jeden z nejlepších klubů na světě. Nemám zaječí úmysly a jsem spokojená.

A pokud budete svou kariéru někde dohrávat, bude to v Maďarsku, nebo v Čechách? 

Maďarsko? Tak to nevím… Těžko říct, návrat do české extraligy však nevylučuju. Liberec mám moc ráda, ale budu to muset sladit s přítelem. Ten by rád trénoval a s tím bude pravděpodobně spojené další cestování po světě. Takže opravdu netuším, co budoucnost přinese.

Kategorie: Sport

Sportovním světem otřásá červnová svatební horečka. Jágr naopak zažil rozchod

11 hodin 29 min zpět

Sportovním světem otřásá červnová svatební horečka. Jágr naopak zažil rozchod

V polovině června se to ve sportovním světě hemží svatbami. Mezi vdané paní se zařadila dánská tenistka Caroline Wozniacká nebo Denisa Rosolová.

Kategorie: Sport

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer