Sport - Aktuálně.cz

Trvalé následky po akutní operaci hlavy nemá a od lékařů dostal svolení opět lyžovat, což však zatím neudělal. Prý je rozumný.

"Nic mi nebrání být zase tím, kým jsem byl. To je neuvěřitelné štěstí," řekl jednatřicetiletý Francouz.

V Bormiu při tréninku na sjezd 27. prosince ztratil na terénní vlně kontrolu nad lyžemi a spadl zhruba z třímetrové výšky na tvrdou sjezdovku.

Při operaci mu lékaři odstranili nitrolebeční hematom. Přišel o půlku lebky. Ne však o elán.

"Mám chuť ještě jednou zkusit vrátit se jako lyžař na špičkovou úroveň. Ale zároveň nechci dělat věci jen napůl," řekl vítěz pěti závodů Světového poháru včetně sjezdů právě v Bormiu z roku 2023 a dvou loňských v Kitzbühelu.

"Takže když zjistím, že to na vrcholový sport už nebude, tak přestanu," doplnil Francouz.

Rodina byla nejdřív v šoku, když jí své rozhodnutí oznámil. "Protože zažili ten okamžik, kdy si mysleli, že mě ztratí. Teď, když vidí, že jsem v klidu, tak jsou taky," prohlásil.

Po měsících rehabilitace a návratu k normálnímu životu se cítí dobře. Ujistil, že nikam nespěchá.

"Znovu jsem získal všechny své schopnosti, jen kolena mě trochu omezují. Jinak ale nemám trvalé následky. Člověk v životě nemá tolik žolíků a já toho dne jednoho měl a využil ho dokonale," uvědomoval si.

Poděkoval hlavně neurochirurgovi, který v Bormiu byl náhodou kvůli přípravám na únorové olympijské hry.

"Kdyby to byl obyčejný Světový pohár, už bych tady nebyl," dodal francouzský sjezdař.

Hosté přijeli skvěle připravení, před jejich herní organizací klobouk dolů.

Mluví se o špatném výkonu Sparty, ale já bych především ocenil kompaktnost Pardubic, skoro z každé šance daly gól. Pro tým, který hraje o záchranu, přichází velká vzpruha, hráče určitě posílí.

Škoda, že musíme opět řešit nepěkné momenty, které všechno zastiňují, neprobíráme jenom fotbal a krásné góly, které padaly.

Nejvíc se propírá situace po třetím pardubickém gólu, kdy útočník hostů Ladislav Krobot slavil před kotlem domácích fanoušků. Tohle já nikdy nedělal, správně ho za to rozhodčí napomenul. Šlo jasně o nesportovní chování a bylo to naprosto zbytečné.

Jenom tím rozběsnil frustrované sparťanské fanoušky. Kapitán domácích Lukáš Haraslín ho odstrkoval, pak však dorazil Matěj Ryneš. Běžel k souboji deset metrů, pak Krobota praštil do obličeje - jasná červená. A ptám se, kde byl v té chvíli VAR!? (že měl být Ryneš vyloučen, potvrdila ve svém stanovisku dokonce i komise rozhodčích - pozn. Aktuálně.cz)

Rozhodčí Karel Rouček zápas nezvládl. Nevím, čeho se bál. Jestli sudí zřetelně hráčům nenaznačí, že tohle si nemůžou dovolovat, tak se nikam neposuneme.

Rovněž Jan Kuchta měl za vražení do gólmana dostat druhou žlutou a jít ven. Nešlo o souboj, pardubický brankář držel míč jasně v rukou a on ho přiběhne srazit. Jednoznačně nebezpečná hra a nesportovní chování.

Slavia porazila jasně Slovácko, o góly se podělili hrotoví útočníci Mojmír Chytil a Tomáš Chorý. Říká se, že nemohou vedle sebe nastupovat, oba jsou podobné typy.

Sice zády bráně udrží spoustu míčů, prosazují se v hlavičkových duelech, ale nejsou náběhoví, neříkám pomalí, ovšem ne rychlostní rozbíječi, co roztrhají obranu. I když Chorý často chodí i do stran, pak však chybí v zakončení před brankou.

S nimi v sestavě mužstvo musí hrát jinak. V evropských soutěžích nejspíš oba nastoupit vedle sebe nemůžou, ale doma proti Slovácku, při vší úctě k soupeři, to vyzkoušet mohli a přineslo to výsledek.

Trenér Jindřich Trpišovský postavil základní sestavu jen z českých hráčů. Proč ne. Slavia má obrovský výběr, široký kádr kvalitních fotbalistů. A z Česka těch nejlepších.

Pořád se opakuje, že bez cizinců to nejde, že přinášejí potřebnou kvalitu, přitom vedoucí tým ligy se bez nich dokáže obejít. Důvod je však jasný - získá, koho chce.

Třetí Jablonec padl v Hradci Králové dvěma góly Toma Slončíka. Sleduju ho poctivě, v zápase se stal rozdílovým hráčem, je na tom dobře technicky, má skvělé zakončení.

Umí jeden na jednoho, neustále chce míč, pořád hledá volná místa a odskakuje stranou, je neustále v pohybu, což je pro beky nepříjemné.

Má v sobě i pokoru, při rozhovorech přiznal, že nelétá v oblacích, užívá si každého dne, každého úspěchu, každého tréninku a nadále na sobě pracuje.

Patří Plzni, v Hradci je na hostování a jsem přesvědčen, že mu to ohromně pomohlo. Ve dvaceti je to pro něj dobrá štace, pravidelně nastupuje, je v týmu výraznou postavou. Nemá kam spěchat, rozvíjí se.

Proti Mladé Boleslavi skvěle Plzni zachytal rakouský brankář Florian Wiegele. Předvedl se už v Evropské lize proti Freiburgu, nyní vytáhl fantastický zákrok, kdy tečovanou střelu vykopl nohou, když už padal na druhou stranu. A pak se neskutečně rychle zvedl zpátky na nohy. S tou výškou přes dva metry! Pro mě neuvěřitelné.

Baník vyhrál po šesti zápasech, v pěti předchozích nevstřelil gól. Mně se moc líbilo, že nový trenér Tomáš Galásek nepanikařil, pořád věřil své koncepci. Já vím, že to je jen jedno vítězství, ale dostával jednu ťafku za druhou, přesto udržel hráče ve víře ve vlastní schopnosti. Musí však na tento výsledek navázat.

Bohemka prohrála doma i s Teplicemi. Moc jsem přemýšlel nad tím, co se s ní děje. Někdo ji začaroval. Když se útoční hráči dostanou do slušné vzdálenosti od branky, najednou je přepadne jakýsi strach dát gól. Leží to na nich. Potřebovali by nějakou šmudlu, aby se chytili. Nevěří si.

Venku hrají jakžtakž uvolněně, ale doma to je hrůza. Je to záhada. Trvá to hodně dlouho, začalo to Drchalovou nastřelenou tyčí v derby se Slavií, kdy před ním byla úplně volná branka. Tedy ve 2. kole! Od té chvíle se to s nimi táhne. Přál bych Bohemce, aby to konečně protrhla.

Padly nádherné góly. Některé už jsem vzpomínal, k nim přidám trefu libereckého Marka Ichy do sítě olomoucké Sigmy, kdy si krásně navedl míč na levačku a přesně trefil k tyči. Nebo ránu karvinského Dennyho Samka ve Zlíně, přímo do šibenice.

Národní tým potvrdil výhrou 6:0 nad Gibraltarem postup do play off o postup na mistrovství světa.

Hráči však údajně necítili jednotu při fandění, a tak se mužstvo rozhodlo po utkání před nejhlasitějšími diváky vynechat tradiční děkovačku.

"Co se stalo v Olomouci, se nedá pochopit. Děláme fotbal pro fanoušky, pro sponzory, a jestli to někdo nechápe, nemá reprezentovat. Pro mě je těžké, že si to hráči neuvědomují. Je to pro mě nepochopitelné," zdůraznil Tvrdík na dnešní akci v Edenu, během níž záložník Lukáš Provod představil svou módní kolekci s charitativním účelem.

Tvrdíkovi vadí, že některým reprezentantům doteď nic nedošlo.

"Mám pocit, že když to nechápali jeden večer v herním vytížení, tak hledáte nějaké polehčující okolnosti. Ale když sleduji rozhovory s řadou hráčů a ještě s odstupem času tomu stále nerozumějí, tak mi přijde, že jsou odtržení od reality," řekl šéf Slavie.

Vedení asociace rozhodlo, že prémie, které měly být reprezentantům za zápas vyplaceny, půjdou na pomoc potřebným. Záložník Tomáš Souček pak nepovede v dalším zápase národní tým jako kapitán.

"Neumím si představit nepokoru v rozsahu, jaká se v Olomouci stala. Za mě byl trest na spodní hranici mé představivosti a toho, jak bychom vše řešili ve Slavii," poukázal Tvrdík.

Spolu se Součkem vedl na Andrově stadionu debatu s "kotlem" fanoušků i Vladimír Coufal, tedy dva bývalí hráči Slavie.

"Tomáš ode mě měl bezprostřední reakci, komunikovali jsme spolu i druhý den od rána. Mám ho hrozně rád, křtil tady ve fanshopu svou knihu. Myslím, že se nechal strhnout. Dopustil se něčeho, co není součástí jeho povahy. Bylo to nešťastné, což ode mě také slyšel," uvedl šéf českého mistra.

Někteří současní slávisté, kteří v Olomouci chyběli, by podle něj podobné události nedopustili.

"Mluvil jsem o tom s Lukášem Provodem a Tomášem Holešem a říkal jim, že mají štěstí, že u další ostudy reprezentace nebyli. Oba mi odpověděli: Kdybychom tam byli my, tak se to nestane. Tohle od reprezentantů České republiky čekám," vyzdvihl Tvrdík.

K událostem po duelu v Olomouci se hodlá vrátit na úterním zasedání výkonného výboru FAČR v Kroměříži. Tvrdík naznačil, že březnové semifinále baráže s Irskem se odehraje v pražském Edenu.

Také v případě postupu by reprezentace měla ve finále proti vítězi utkání Dánsko - Severní Makedonie výhodu domácího prostředí.

Po odvolání Ivana Haška vede národní tým dočasný trenér Jaroslav Köstl. Řada expertů vidí jako ideální variantu pro baráž současného kouče Slavie Jindřicha Trpišovského.

"Kdo bude reprezentaci trénovat? Já jsem předseda představenstva, tohle je věcí také majitele klubu. Primárně by asi musela existovat širší dohoda mezi fotbalovou asociací a Slavií. Tohle náleží jinému týmu ve výkonném výboru než mně. Nechci předbíhat, jak to bude. Přiznám se, že ani sám nevím, s čím gesční skupina přijde. Ale cítím, že odpovědi už musíme veřejnosti poskytnout," řekl Tvrdík.

Brenda Fruhvirtová: v českém tenise pojem.

Kolem mladší z nadějných sester se spustil humbuk, už když jí bylo dvanáct let. Válcovat konkurenci v juniorských kategoriích a zvládnout náročný přechod mezi dospělé jsou ale dvě diametrálně rozdílné věci.

U Fruhvirtové to dlouho vypadalo, že klíčovou výzvu zvládne.

V letech 2022 a 2023 vyhrála patnáct titulů na okruhu ITF a začala se rychle prosazovat i na nejvyšším okruhu.

V minulé sezoně dosáhla na žebříčkové maximum, po sérii skvělých výkonů už v rankingu WTA vyšplhala na 87. místo. V sedmnácti letech patřila mezi největší přísliby českého, ale i celosvětového tenisu. O jejím hvězdném potenciálu se mluvilo, psalo, diskutovalo globálně.

Jenže potom přišel strmý pád.

Tenistka dlouho bojovala se zraněním zad, na kurtech se v aktuální sezoně objevovala pouze sporadicky. V pozadí se ale odehrávalo i něco jiného. Když v srpnu oznamovala návrat, přidala osobní prohlášení.

"Minulý rok jsem se hodně potýkala s depresemi, panickými atakami a úzkostí, takže pro mě bylo velmi těžké držet krok. Na kurtu se mi nedařilo, ale mimo něj to bylo ještě horší," svěřila se tenistka.

Mezi fanoušky i u tenisové veřejnosti mezitím kolovala celá řada divokých spekulací. Právě těm se teď Fruhvirtová rozhodla učinit přítrž.

"Opravdu bolí, když slyším, jak si lidé vyprávějí různé drby, protože netuší, čím jsem si procházela," dodala.

S pravdou ven se prý rozhodla jít i kvůli lidem, kteří se potýkají s podobnými problémy a bojí se přiznat pravdu.

"Jsem hrdá na to, kam až jsem došla, jak tvrdě jsem na sobě pracovala a kým jsem se stala. Samozřejmě jsou pořád dny, kdy je to těžké, ale většinou si užívám, že jsem zdravá a že se můžu soustředit na ten nejkrásnější sport. Vždy se o sebe starejte," vzkázala Fruhvirtová fanouškům.

Při návratu se jí zatím vůbec nedaří. 

V neděli v úvodním kole kvalifikace na podniku W50 v Itálii nedokázala dotáhnout utkání s Mavie Österreicherovou, nad kterou vedla 7:5 a 5:3. Aktuálně 1142. hráčce pořadí nakonec za stavu 7:5, 5:7 a 0:4 skrečovala pravděpodobně kvůli dalšímu zdravotnímu problému.

Fruhvirtová prohrála už počtvrté za sebou a v žebříčku zůstává uvězněná v deváté stovce.

Lucie Havlíčková se v Poháru Billie Jean Kingové nakopla k vítězné šňůře jedenácti zápasů. Ve světovém rankingu se 20letá tenistka dál zvedá.

Jihoafričané soupeře na jeho stadionu totálně ničili a chystali Walesu nejtěžší domácí porážku v historii.

Položili jedenáct pětek, poslední z nich v 74. minutě Etzebeth. Stanovil tím stav na 73:0.

Vzhledem ke skóre bylo to, co přišlo o čtyři minuty později, ještě nepochopitelnější. Etzebeth se zcela mimo proud hry dostal do konfliktu s domácím Alexem Mannem.

V hromadné šarvátce pak dvojnásobný mistr světa zabořil palec do očního důlku svého rivala.

Nešlo o žádné "obvyklé" píchnutí do oka, ke kterému v ragby dochází a je považováno za jeden z nejhorších faulů. Etzebeth zcela úmyslně dál tlačil prst do Mannova oka.

Rozhodčí Luc Ramos ve spolupráci s VAR po zhlédnutí záznamů udělil Etzebethovi červenou kartu. 

"Za to se udělují doopravdy obrovské tresty, klidně třeba i na půl roku nebo na rok," říkal Tomáš Ripcsik, bývalý dlouholetý český reprezentant a nyní komentátor stanice Nova Sport, jež zápas vysílala.

"Naprosto cynický faul od Ebena Etzebetha," zhodnotil čin hvězdného ragbisty, jenž opouštěl trávník s úšklebkem na tváři…

Podle britského deníku The Independent je spodní hranice trestu za "úmyslný kontakt s očima soupeře" 12 týdnů, horní pak dvojnásobná.

Jihoafričanovo chování však může být posuzováno i jinak, maximální trest, který může dostat, je 208 týdnů, tedy čtyři roky. I když taková výše je podle Independentu nepravděpodobná.

"Nevím, co bych k tomu řekl, aby to nebylo kontroverzní," krčil po zápase rameny Rassie Erasmus, kouč týmu Spingboks. "Ale nevypadalo to dobře, zasloužená červená karta," uznal.

"Jak a proč se to stalo, jestli byl vyprovokován, to nevím," doplnil Erasmus.

Čtyřiatřicetiletý Etzebeth je jednou z největších hvězd současného ragby. Rodák z Kapského Města se v posledních dvou letech dostal do čtyřčlenné nominace na nejlepšího hráče roku.

Tři roky hrál za francouzský Toulon, od sezony 2022 nastupuje ve své zemi za tým Sharks.

Mistr světa z let 2019 a 2023 je také rekordmanem v počtu startů za reprezentaci JAR, utkání ve Walesu bylo jeho 141. v dresu národního týmu.