Sport - Aktuálně.cz

Pražský klub označil situaci za selhání pořadatelské služby. Sparta se zároveň omluvila za nevhodnou reakci Grosse, jenž odstrčil fotografa, který incident natáčel na mobilní telefon.

"Vzniklý konflikt musel řešit trenér Komety Kamil Pokorný s asistentem Jiřím Horáčkem, čehož si velice vážíme," píše Sparta v prohlášení.

"Je však nepřijatelné, aby se fanoušek v tomto prostoru vůbec dostal do kontaktu se zástupci hostujícího týmu - pořadatelská služba zcela selhala," uvádí pražský klub.

Sparta přiznala i pochybení Grosse, který odstrčil vedle stojícího fotografa. "Jak sám uvedl, v daný moment vůbec nevnímal, o koho se jedná. Tento krok nebyl správný a trenér se za něj omlouvá," vzkazuje klub.

Zástupci Sparty se pozastavili nad nenávistnou atmosférou, která pravidelně provází její zápasy v Brně. V neděli v polovině utkání po faulu Michala Gulašiho na útočníka Michala Řepíka opouštěl otřesený hráč Sparty ledovou plochu za asistence lékaře za skandování "Smrt Spartě".

"Bouřlivá atmosféra k hokeji patří a dokáže být jeho kořením, zároveň je ale nutné, aby zůstala v mezích důstojného fandění," apeluje Sparta.

"Hokej je skvělý produkt, který baví desetitisíce diváků. Zbavme se proto podobných incidentů a společně pojďme dál pracovat na tom, aby prostředí na stadionech bylo i nadále bezpečné a důstojné," vyzývají Pražané.

Vedení Komety v prohlášení na webu uvedlo, že situace lituje a zabývá se jí. "Od chvíle, kdy se tato situace v prostoru za střídačkami odehrála, ji řešíme s jednotlivými aktéry interně, což se týká i pořadatelské služby a Asociace profesionálních klubů ledního hokeje, která si vyžádala veškeré informace a podklady," informují představitelé extraligového šampiona.

Pérez se narodil v Barceloně španělskému otci Raúlovi a české matce Markétě, která se na Pyrenejský poloostrov vydala studovat španělštinu a pracovat.

Z její hlavy vzešel nápad na jméno Jaromír - po české legendě Jágrovi. To Pérezův bratr-dvojče dostal jméno Diego, údajně zase po fotbalové ikoně Maradonovi.

Pérez má ještě dva další bratry - staršího Šimona a mladšího Eliáše.

"Starší brácha začal hrát v Barceloně hokej, protože máma chtěla tenhle sport zkusit. Tam hrají všichni fotbal, my jsme zkoušeli i basketbal, ale v Česku je národní sport hokej," vysvětluje Pérez.

Hokejová hala, kde dělal na ledě první krůčky, v katalánském velkoměstě přímo sousedí se slavným fotbalovým stánkem Camp Nou. Péreze ale pohltil hokej.

"S Diegem jsme začínali asi ve čtyřech letech. Nechci říct, že to byl tehdy koníček, ale tréninky nebyly tak intenzivní jako v Česku. Trénovali jsme jednou dvakrát týdně, na zápasy se jezdilo i do Francie," vzpomíná.

Když bylo Pérezovi sedm, rodina se z Barcelony přestěhovala do Česka.

"Bylo to kvůli tátově práci a kvůli tomu, že jsme zkrátka chtěli změnu. S hokejem to nemělo nic společného, v té době jsem tomu nepřikládal velký význam, ale samozřejmě mi to s rozvojem pomohlo," říká.

Z Liberce se propracoval do mládežnických reprezentací Česka a byť světové šampionáty do 18 a 20 let ho minuly, v extralize dospělých má na kontě již 86 zápasů. Načíná v ní třetí sezonu.

"Pár lidí možná ještě zaskočí, když vidí španělské příjmení. Já se však hlavně snažím, aby si mě zapamatovali tou hrou. Ostatní je vedlejší," tvrdí Pérez.

Specializované zámořské weby o něm v minulé sezoně psaly s dobrým výhledem pro draft NHL. Při letní dražbě nadějí sice po Pérezovi nikdo nesáhl, ale u Bílých Tygrů má smlouvu až do roku 2028.

"Nějaká šance na draft byla, možná malá. Nic si z toho nedělám, priorita je Liberec, na ten se soustředím," hlásí. "Tady chci plnit roli, kterou mi určí. Hrát tvrdě, chtít vyhrát každý zápas a posouvat se," dodává.

V základní části předešlého ročníku nasbíral šest gólů a 12 asistencí v 35 zápasech, což dělá průměr 0,51 bodu na zápas. Mezi hráči do 20 let šlo o nejlepší výkon v extralize od dob hvězdného Martina Nečase, jenž měl před sedmi lety v Kometě průměr 0,71.

"Vidíte, to jsem ani nevěděl. Je to hezké, ale to už je minulost," reaguje Pérez. O část minulé sezony přišel kvůli zranění zad, na začátku nového ročníku je plný sil. Byť ho odstartoval překvapivě v juniorce Liberce.

"Bylo to pro mě ne ponaučení, ale spíš takové uvědomění, že musím makat víc, že nemám nic jisté. Musím se snažit dávat do všeho, do tréninků i zápasů, sto procent, abych byl celou sezonu platný pro tým," komentuje.

"S trenéry řešíme, abych byl komplexní, dobrý s pukem i bez něj. Nejvíce je třeba pracovat asi na krytí kotouče v útočném pásmu proti těm větším a silnějším obráncům. Jinak dohrávat souboje, být tvrdší, o tom se bavíme pořád," přidává 184 centimetrů vysoký forvard.

Vynechal tedy první kolo extraligy, ale v pátek už byl při domácí výhře Liberce nad silnými Pardubicemi. A v neděli u trpké porážky v Třinci.

Bílí Tygři vedli ve Werk Areně, kde vyhráli za tři body naposledy v únoru 2022, ve třetí třetině 2:1, jenže pak inkasovali dva slepené góly a po trefě Ocelářů do prázdné branky prohráli 2:4.

Při odchodu do šatny Pérez naštvaně mrskl hokejkou. Projevuje se i takhle jeho zčásti španělská krev?

"Odkud jsem a jaké mám geny, to se určitě projevuje docela často. Asi je to nějaký španělský temperament, ale hlavně se snažím být sám sebou," usměje se.

"Porážka v Třinci hodně mrzí, nemůžeme si nechat vzít vedení takovými góly. Ve třetí třetině jsme vedli, drželi se toho, co jsme chtěli. Pak ale soupeř potrestal naše chyby," pokračuje útočník, kterému se v šatně Bílých Tygrů přezdívá Checo.

"To mi kluci přiřadili asi před dvěma lety a od té doby se to drží. Je to podle formulového jezdce Sergia Péreze, který má přezdívku Checo. Mám pocit, že s tím přišel Tomáš Filippi," doplňuje Pérez.

Proti Pardubicím a Třinci hrál na křídle třetího útoku s Adamem Musilem a Slovákem Martinem Faškem-Rudášem. Další zápas čeká Liberec v nahuštěném zářijovém programu už v úterý - Pérez a spol. nastoupí doma proti zatím nulovému Litvínovu.

Osmadvacetiletý Vingegaard si první celkový triumf na Vueltě bezpochyby vysnil s jinou tečkou.

Demonstranti protestující proti startu stáje Israel-Premier Tech však v neděli překazili dojezd poslední 21. etapy závodu a organizátoři nakonec raději upustili i od slavnostního ceremoniálu s předáním trofejí.

Vyhlášení se však pozdě večer přece jen odehrálo, byť za výrazně skromnějších podmínek.

Vingegaard v červeném dresu dostal trofej pro vítěze 80. ročníku, na pódiu vytvořeném z chladících boxů na parkovišti před týmovým hotelem ho doplnili i jeho nejbližší soupeři - celkově druhý Portugalec Joao Almeida a třetí Brit Tom Pidcock.

Za tónů rockového hitu Eye of the Tiger od skupiny Survivor byli oceněni také Dán Mads Pedersen jako vítěz bodovací soutěže, nejlepší vrchař Jay Vine z Austrálie a Američan Matthew Riccitello, jenž byl nejlepší mezi mladými jezdci. V hodně neobvyklých kulisách nechybělo ani šampaňské.

"A právě pro tohle tak moc milujeme cyklistiku. Intimní a zasloužený ceremoniál pro všechny vítěze této Vuelty!" okomentovala stáj svůj příspěvek na sociální síti.

Pro Vingegaarda to byla odměna po třítýdenním vypětí. Před Almeidou vyhrál s náskokem minuty a čtvrt.

"Jsem na tohle vítězství, svou první vítěznou Vueltu a třetí Grand Tour v kariéře velice hrdý," uvedl vítěz Tour de France z let 2022 a 2023.

"Byly to těžké tři týdny. V prvním týdnu jsem se cítil výborně a podařilo se mi dvakrát vyhrát. Poté jsem měl těžší období, ale naštěstí jsem se minulý víkend vzpamatoval," dodal Vingegaard.

Nikola Bartůňková zazářila na turnaji v Guadalajaře a výrazně se posunula v žebříčku WTA. Podívejte se.

Trenér Sparty Brian Priske na tiskové konferenci uvedl, že jeho svěřenci do nadcházející série tří ligových šlágrů nemohou vstoupit s podobným nastavením jako v neděli.

"Votroky" ve výročním utkání poslal do vedení vlastním gólem Emmanuel Uchenna, za dalších 125 sekund zvýšil Vladimír Darida. Hosté snížili v 10. minutě zásluhou Veljka Birmančeviče. Navzdory divokému úvodu už další branka nepadla.

"Je těžké říct důvod, vstoupili jsme do toho velmi špatně. V první půli jsme byli hodně pasivní, prohrávali jsme souboje, neuzavírali prostory, prohrávali sprinty. První poločas nás hodně zklamal," řekl Sörensen.

"Doufám, že to je naposledy, kdy jsme se v něm takhle prezentovali. Ve druhé půli jsme hráli lépe. Měli jsme nějaké šance, které jsme nevyužili, proto jsme prohráli. Jsme pochopitelně zklamaní," prohlásil Sörensen.

Po druhé inkasované brance vytvořili sparťanští hráči na trávníku kolečko. "Chtěli jsme si dodat klid, měli jsme ještě hodně času. Věděli jsme, že když dáme gól, bude to jiné utkání. Odpověď přišla rychle a Hradci jsme potom nedovolili velké příležitosti, možná jednu. Utkání jsme kontrolovali lépe a lépe. Mohli jsme přidat ještě jeden gól a vrátit se domů aspoň s remízou," prohlásil Sörensen.

Je podle něj možná i dobře, že první prohra v ligové sezoně, po níž Sparta přenechala první místo tabulky o bod městskému rivalovi Slavii, přišla nyní. Letenské do říjnové reprezentační pauzy čekají doma v nejvyšší soutěži Plzeň se Slavií, mezitím se představí v dalším ze šlágrů v Ostravě.

"Možná je dobře, že to přišlo teď. Je to pro nás budíček. Připomenutí toho, že si nemůžeme myslet, že budeme hrát napůl plynu a budeme vyhrávat. Musíme hrát od samého začátku, je to náročná soutěž," řekl Sörensen.

"Musíme se připravit na následující zápasy, půjdeme postupně. Teď se soustředíme na Plzeň, kterou doma chceme porazit," řekl někdejší hráč Salcburku či Norimberku.

Souhlasil s ním i jeho krajan a trenér Priske. "Není to jen budíček, měli bychom být připravení pořád a hrát se správnou mentalitou a disciplínou. Můžete to nazvat budíčkem před třemi zápasy, které nás čekají. Nemůžeme do nich vstoupit s takovým nastavením," řekl Priske.

"Tohle je zápas, který jsme měli vyhrát, když se podíváte na určité statistiky. Ve fotbale ale někdy rozhoduje i vůle. Hradci patří velký respekt a pochvala. Chtěli vyhrát víc než naši hráči," mínil osmačtyřicetiletý kouč.

Pátá žena loňských olympijských her v Paříži Švábíková potvrdila pozici jedné z největších nadějí české výpravy na tomto MS. Postupem do finále napodobila úspěchy koulaře Tomáše Staňka a výškaře Jana Štefely.

Podobně jako na HMS v Číně kvalifikaci tyčkařkám prodloužily technické problémy se stojany.

"To by asi nebyla tyčka žen, kdyby se tam něco nepokazilo. Kvalifikace byla poměrně v pohodě, i počasí bylo dobré. Jsem ráda, že nás nechali projít čtrnáct a nemusely jsme se po té dlouhé pauze rozeskakovat na tu další výšku," řekla České televizi Švábíková.

Další zklamání po loňském vyřazení v kvalifikaci OH prožila britská spolufavoritka Molly Cauderyová. Halová mistryně světa z roku 2024 si v rozcvičování poranila kotník a do kvalifikace vůbec nenastoupila.

V kvalifikaci neuspěl ani jeden z českých kladivářů. Ukrajinského rodáka Volodymyra Myslyvčuka od finále dělilo 22 centimetrů. Výkonem 75,69 metru ze závěrečné série obsadil 13. místo, tedy první nepostupové.

"Je to smutné. Víc nic nemůžu říct, jedině smutek. Kvalifikace byla úplně bez problémů, bohužel dneska mi to nestačilo," posteskl si.

Druhý český kladivář Patrik Hájek hodil 72,63 metru a celkově se zařadil na 28. místo. "Úplně jsem to dneska necítil, nebylo mi přáno. Nejsem spokojený. Doufal jsem ve finále, ale nevyšlo to," litoval.

Ve večerním bloku v Tokiu dnes budou o postup do dalších kol bojovat ještě Vít Müller v rozběhu na 400 metrů překážek a dálkař Radek Juška v kvalifikaci.

Dramatický maraton

Mistrem světa v maratonu se stal Alphonce Felix Simbu z Tanzanie. V posledních metrech se protlačil před Němce Amanala Petrose a k bronzu z MS 2017 přidal zlatou medaili. Oba měli shodný čas 2:09:48 hodiny.

Trojice budoucích medailistů se od soupeřů odpoutala v posledním kilometru, na Národní stadion vbíhali společně. Na tartanovém oválu měl blízko k vítězství Petros, ale těsně před cílem zaútočil Simbu a německý vytrvalec na jeho nástup nedokázal zareagovat.

Bronz s odstupem pěti sekund získal Iliass Aouani z Itálie.

Obhájce titulu Victor Kiplangat z Ugandy se dlouho staral o tempo početné vedoucí skupiny, ale nakonec doběhl až patnáctý za 2:11:33.

Mistrovství světa v atletice v Tokiu:

Finále:

Muži:

Maraton: 1. Simbu (Tan.), 2. Petros (Něm.) 2:09:48, 3. Aouani (It.) 2:09:53, 4. Alame (Izr.) 2:10:03, 5. Chelangat (Ug.) 2:10:11, 6. Chiappinelli (It.) 2:10:15.

Kvalifikace:

Muži:

Kladivo: 1. Katzberg (Kan.) 81,85, …13. Myslyvčuk 75,69, 28. Hájek (oba ČR) 72,63 - oba nepostoupili do finále.

Ženy:

400 m př.: 1. Jonesová (USA) 53,18.

3000 m př.: 1. Chemutaiová (Ug.) 9:07,68.

Tyč: 1. De Menisová (Braz.), Ayrisová (N. Zél.), Morrisová (USA), Moserová (Švýc.), Šutejová (Slovin.) a A. Mollová (USA), …11. mj. Švábíková (ČR) všechny 460 - postoupila do finále.

Domácí kouč za to Vindahla na tiskové konferenci zkritizoval. Nečekanou výhru 2:1 nad Pražany ve výročním zápase přirovnal osmačtyřicetiletý kouč ke koncertu hudební skupiny Iron Maiden.

Vindahl se v průběhu úvodního dějství vydal až ke královéhradecké lavičce a pustil se do debaty s Horejšem.

Při odchodu do šaten sportovní ředitel domácího klubu Jiří Sabou podle oficiálního zápisu sparťanského gólmana fyzicky napadl, když do něj strčil rukou do hlavy "vyšší než zanedbatelnou silou". Od hlavního sudího Jana Beneše za to dostal červenou kartu.

"Vadilo mi to, že tady brečí a stěžuje si, že náš brankář drží dlouho balon. Na to vůbec nemá právo. Co si jako myslí, že si tady sedneme na pr… z něj? To asi ne, ne? Dnes se pojďme bavit o tom, že jsme prostě Spartu přehráli. A ne o tom, jestli tady byla červená karta, to prostě znehodnocuje zápas," prohlásil Horejš.

"Stěžuje si, že Zadražil drží o vteřinu déle balon. On se vůbec o tohle nemá co starat, jako se o to nestaráme my. Já se taky nestarám o něj. Tohle mi vadilo, ale nikdo ho tam neurážel. Pak jsem šel do kabiny, takže nevím, co se v útrobách dělo, ani se k tomu nechci vyjadřovat. Pro mě je dnes důležité to, že tým, který jsem vedl, podal fantastický výkon a byl lepší než Sparta," mínil bývalý hráč a trenér Českých Budějovic.

Východočeši nečekanou výhrou nad favoritem stylově oslavili 120 let od založení klubu, které si letos připomínají.

"Bavili jsme se o tom, že od jedné hodiny nebo od dvou už tady byl program (před stadionem). Říkám: 'Kluci, my na to jdeme až v šest. Je to jako koncert. Ty předkapely si nikdo nebude pamatovat, budou si pamatovat akorát vždy tu hlavní. Musíme dneska dobře zahrát.' Když jdeš z koncertu, tak si pamatuješ toho hlavního. Takže když půjdu na Iron Maiden, tak si nebudu pamatovat předkapely, ale Iron Maiden. To jsem jim dnes říkal na přípravě," líčil Horejš.

"Šli jsme dnes na řadu v šest a jsem rád, že kluci odvedli opravdu skvělý výkon. Věděli jsme, že Spartu dnes můžeme potrápit po repre pauze, že to vždy tak bývá. To se potvrdilo. Byli jsme dobře připravení a kluci to skvěle zvládli. Výkon celého týmu i některých jednotlivců byl nadstandardní. To je třeba říct," podotkl Horejš.

Duel označil za největší na královéhradecké lavičce.

"Vážím si toho, že jsem byl součástí výročního zápasu a že jsme ho zvládli. Hráčům jsem říkal, že jestli si někdo ten výroční zápas bude pamatovat, tak jedině, když ho vyhrajeme. A to se dnes potvrdilo. Nikdo si nebude pamatovat, jaký byly dresy, kdo dával góly. Budou si pamatovat to, že Hradec porazil Spartu," řekl někdejší jablonecký kouč.

V rozhovoru pro Aktuálně.cz se rozpovídal o aklimatizaci v novém prostředí po sedmi letech v Německu nebo o mocně probíraném přestupu Christose Zafeirise ze Slavie.

Řeč přišla také na národní tým, v jehož dresu odchytal rodák z Hlučína celkem 21 zápasů včetně toho proti Brazílii před šesti lety.

Jak vnímáte rozjezd sezony? Po delší době jako jednička, takže jste zpátky ve svém živlu?

Rozhodně je fajn po delší době zase stabilně chytat. Musím říct, že zatím je všechno tak, jak má být. Na začátku sezony nám všechno vychází. Dostali jsme se do hlavní fáze Evropské ligy a splnili tím první cíl. V lize máme tři výhry ze tří zápasů, takže panuje spokojenost.

Vy jste v těch sedmi soutěžních zápasech za PAOK udržel pětkrát čisté konto, obdržel jste jen dva góly. Co na ta čísla říkáte?

Je to statistika, která je hezká, ale já jsem hlavně spokojený, že fungujeme jako celý tým. Postupné cíle, se kterými jsme šli do startu sezony, se podařilo splnit.

Je to pro vás takový "restart" kariéry? Poté, co jste v posledních dvou sezonách odchytal jen velmi málo zápasů.

Vrátil jsem se tam, kde jsem byl před zraněními. Ta mi zhatila poslední sezonu v Německu. Při kvalifikaci s Albánií před dvěma lety jsem si natrhl sval a čekala mě pauza šest nebo sedm týdnů. Do brány v Brémách jsem se nevrátil, přišlo další zranění a pak ještě jedno. Během té sezony toho bylo strašně moc. Bohužel, člověk měl jiné plány, ale musel jsem to takhle vzít a bojovat, abych se vrátil na správnou kolej.

Teď je všechno v pořádku?

Samozřejmě na sobě cítím, že stárnu, ale jinak je všechno v pohodě. (úsměv) Jsem rád, že jsem v dennodenním tréninkovém procesu a hraju zápasy.

Do Soluně jste přišel už před rokem, ale prezentovalo se to tak, že budete krýt záda Chorvatovi Dominikovi Kotarskému, který letos odešel do Kodaně. Takže jste to vzal jako takovou nájezdovou sezonu?

Vloni v létě byly i jiné možnosti, někde jsme byli i blízko dohodě, ale nakonec všechno klaplo až tady s PAOK. Věděl jsem, do čeho jdu, že hned nenastoupím do brány. Manažer i trenér gólmanů mi říkali, že mě berou jako jedničku do budoucna. Že potřebují prodat stávajícího gólmana a pak budou stavět na mně. Takže jsem tu roli vzal, s Dominikem jsme měli super vztah a přál jsem mu, ať udělá v kariéře další krok.

Sedm let jste chytal v Brémách, ve špičkovém německém prostředí. Povězte, jaký byl přesun do Řecka?

Samozřejmě je to změna, chvílemi šok. Po sportovní i životní stránce je to oproti Německu v některých věcech diametrální rozdíl v pozitivním a samozřejmě i negativním slova smyslu. Bereme si z toho jako rodina především to dobré: žije se nám tady dobře, lidé jsou příjemní. Fanoušci jsou horkokrevní, což jsem poznal už v té první sezoně, když se nám v některých fázích tolik nedařilo. Ale člověk si zvykne. Sportovně bych řekl, že řecký fotbal jde nahoru, liga má kvalitu. Olympiakos vloni vyhrál Konferenční ligu, chodí sem kvalitní hráči třeba ze Španělska.

Ten šok, který jste zmiňoval, se týkal hlavně zázemí a servisu?

Jasně, Řekové jsou si sami vědomi, že místní tréninková centra nedosahují těch kvalit, co by měla. PAOK chce ale do roka otevřít nové moderní centrum. Bude se modernizovat celý stadion, plány jsou tady obrovské. Samozřejmě, oproti Německu je to velký rozdíl. Stadiony po celém Řecku se s bundesligou nedají srovnávat, nicméně s tím jsem do toho už šel.

Fanoušci PAOK z vašeho stadionu, kterému se říká Hrobka, jsou pověstní. Co už jste s nimi zažil?

Jak jsem říkal, v minulé sezoně byli docela nespokojení, když se nám nedařilo proti menším klubům, které bychom měli jasně přehrát. Dali nám to docela hlasitě najevo. Ale atmosféra, kterou vytvoří během domácích zápasů, ta je úžasná, bouřlivá.

Když se nedařilo, přišli za vámi třeba i na trénink?

Ano, přišli nás navštívit do tréninkového centra a tam tu nespokojenost určitým způsobem vyjádřili. Na druhou stranu teď před odvetou proti Rijece o Evropskou ligu nás přišli na trénink podpořit.

Jak velkým tématem byl v Řecku přestup Christose Zafeirise z pražské Slavie do PAOK?

Pro místní to bylo velké téma. Když přiletěl podepsat smlouvu, tak ho fanoušci bouřlivě vítali na letišti, je to pro ně obrovský přestup. Je to nejdražší posila v historii klubu, takže to přineslo značné pozdvižení. Věřím, že od ledna nám Christos hodně pomůže.

Slavia dostane za 22letého záložníka 12 milionů eur (295 milionů korun). Ale stejně, nepřekvapily vás ty scény na letišti? Fanoušci tam vytvořili zápasovou atmosféru.

Město fotbalem opravdu žije. Fanoušků PAOK je nejen tady, ale i v celém světě spoustu. A neskutečně to prožívají. Byla to pro ně velká věc, ještě znásobená tím, že jde o mladého talentovaného Řeka. Lidé jsou nadšení, že tady Christos přichází v době, kdy klub slaví 100 let.

Vnímáte, že je to důležité výročí?

Rozhodně. Prezident klubu by proto chtěl udělat velký úspěch. Cíle jsou velké a tlak na nás bude ještě větší než v jiných sezonách.

Zafeiris přijde ale až v lednu, na podzim ještě na hostování ve Slavii odehraje základní fázi Ligy mistrů. Vy jste u sešívaných působil, chápal jste tedy i jejich pohled?

Nemám takový vhled do celého příběhu, abych mohl situaci hlouběji komentovat. Je jasné, že v Řecku by nejraději měli hráče hned, Slavia logicky na konci přestupového období nechtěla o takto kvalitního fotbalistu přijít. Z mého úhlu pohledu se našel kompromis, se kterým jsou na konci dne spokojené všechny tři strany - oba kluby i hráč.

Jak se vám v Soluni líbí po životní stránce? Obránce Jakub Brabec, který odchází z konkurenčního Arisu do portugalského Rio Ave, dokonce říkal, že se pak do Řecka vrátí a bude tam chtít žít.

Nám se tady s rodinou líbí taky. Zpočátku to byl trochu kulturní šok v některých věcech, ale to člověk potká prakticky při každém stěhování do nové země. Je tu skvělé počasí, kvalita života jde tady hodně nahoru. Jsou tady mezinárodní školy, což pro nás bylo důležité, protože můj starší syn teď začal chodit do první třídy. Brábu chápu, že se sem chce s rodinou vracet a plánuje tady bydlení a život.

Byli jste spolu v kontaktu?

Řešil jsem to s ním, psali jsme si i ohledně Portugalska. Člověk mu to na jednu stranu přeje, na druhou stranu mě mrzí, že ze Soluně zmizí Čech. Když nám to čas dovolil, tak jsme si s klukama zašli sednout, ale bohužel těch příležitostí nebylo tolik, protože jsme měli v klubech často zcela opačný program. Škoda, že odešel taky Vláďa Darida, naši synové spolu chodili do školky a byli velcí parťáci.

Zmínil jste splněný cíl v podobě Evropské ligy. Jak se na ni těšíte?

Těším se moc, protože v Brémách jsem evropské poháry bohužel nezažil. Los nám přisoudil zajímavé týmy - ze Španělska, z Francie. Myslím, že je v našich silách postoupit do play off.

A sledoval jste teď v reprezentační pauze český národní tým?

Přiznám se, že jsem toho moc neviděl, jen část zápasu proti Saúdské Arábii. Hrálo se večer, což my tady většinou trénujeme. Kvůli počasí máme tréninky až v pozdních hodinách, nebo výjimečně i brzy ráno.

Máte myšlenky na reprezentaci v hlavě, když jste teď začal v klubu zase stabilně chytat?

Ne, nepřemýšlím nad tím. Jsou tam mladí kluci, kteří mají velký potenciál a ještě hodně let před sebou. Já už tolik asi ne. (úsměv) Soustředím se na to, abych byl zdravý a platný v klubu. A volný čas, co mi zbývá, chci věnovat rodině.