Sport - Aktuálně.cz

Dnes působíte jako mentální kouč ve společnosti SMT Academy a nedávno jste vyšli se zprávou, že český sport v mentální přípravě zaostává. Proč tomu tak je?

Má to více důvodů. Zaprvé nás pořád ovlivňuje odkaz totality, která tady byla. Ovlivňuje náš vývoj na nějakou dobu, přeskočit to nejde. Společnosti, které se vyvíjí zdravěji, mají 40 let náskok a vidět je to i v mentální přípravě. Zadruhé jsme bohužel pořád nevědomí, nejsme odborníci. U mnoha trenérů chybí odborný pohled a nadhled, pořád si jedou kondice, techniky, taktiky, ale zapomínají, že svěřenec bude úspěšný jen tehdy, když se bude dobře cítit.

Měl jste ten nadhled vy? V době, kdy jste jako trenér vedl v první lize Příbram, Liberec a Teplice.

To víte, že neměl. Kdybyste mi někdy před 15 lety přivedli do kabiny mentálního kouče, tak vás s ním vyrazím. Taky jsem byl zabedněný, mám v tomhle sebereflexi. Ale trenér by měl být otevřený a pořád se posouvat, vzdělávat. Když jsem vlétl do ligy, žádná velká trenérská škola nebyla a já jsem používal to, co u mě používali ti předtím. Jelikož jsem vyrůstal v 80. letech, dovedete si představit, jak to vypadalo. Říkám tomu systém "drž hubu a pádluj" a metoda cukru a biče. S dnešní generací ale takhle absolutně neuspějete. Já to tak pořád dělal, až jsem zjišťoval, že mám limity.

Kvůli tomu jste s trénováním skončil? V první lize jste byl naposled v sezoně 2015/16, pak jste ve fotbale ještě působil níže nebo u mládeže.

Ano, skončil jsem kvůli sobě. Když jsem v lize v Teplicích končil, unavil se bič a cukr došel. Ve chvíli, kdy ti kluci potřebovali nejvíce pomoct, jsem jako trenér neměl v ruce nic, čím bych jim pomohl. Zjistil jsem, že nedokážu řídit lidi, nedokážu otevírat jejich potenciál. Proto jsem si vzal batoh a cestoval jsem po Asii - po Nepálu, Indii. Chodil jsem do ášramů, buddhistických chrámů. Učil jsem se, že nemůžu řídit lidi, dokud neuřídím sám sebe. Do toho jsem měl vážně obrovské zdravotní problémy.

Ozvala se vám Bechtěrevova nemoc, která vám už v mládí vlastně zastavila fotbalovou hráčskou kariéru, že?

Ano, a v tomhle období to se mnou vypadalo opravdu blbě. Ale naučil jsem se to odbourat taky, zjistil jsem, jak funguje psychosomatika. Že jsou v tom nezpracované emoce, neschopnost pracovat sám se sebou a svým tlakem. Učil jsem se ovládat sám sebe - korigovat emoce, zpracovávat tlak a očekávání. A díky tomu jsem vlastně přišel na koučování. Jako fotbalový trenér jsem chtěl z lidí výkon vytřískat, ale přišel jsem na to, že je potřeba jim otevřít potenciál k tomu, aby to oni sami v sobě našli. Zjistil jsem, že koučování má mnohem větší dopad než trénování. Tlouklo se to ve mně, až převážilo koučování.

Tak pojďme k tématu mentálního tréninku. Jak by v tomto ohledu měli sportovci pracovat?

Systematicky, dlouhodobě. Pocit musí být součástí tréninku. Měli jsme teď akci ze stolního tenisu, kde se jeden sportovec zasekl a řekl, že hrát nepůjde. Řešilo se, kdo by mu mohl pomoct, ale já tvrdím, že v danou chvíli nikdo. Takový hasičák neexistuje.

Stává se často, že se sportovci hlavě věnují, až když je pozdě?

Ano, nechápou, že mají přijít, když to funguje. Protože právě díky koučování si zvědomíte, co vás dovedlo k tomu, že vám to funguje. Když se vám to sekne, pak máte možnost to najít. Zato my lítáme mezi extrémy. Když vyhrajeme, otevíráme šampaňské. Když zkolabujeme, máme hlavu v dlaních. Chybí ta vyváženost. Jako sportovec musím analyzovat, když se daří i nedaří. Práce s porážkou, to je další věc, kterou musíte umět podchytit. Když to zvládnete, dá se sportovce úžasně nakopnout. Jsou to dílky puzzle, které spolu tvoří mentální trénink. Mám k tomu jeden příklad.

Povídejte.

Je to jako si koupit pizzu, zaplatit ji, vzít si ji nahoru do pokoje a zjistit, že čtvrtina pizzy chybí. Bude vám to jedno? Nebude, budete volat a chtít ji celou. U sportu si můžeme říct, že čtvrtina je kondice, čtvrtina technika, čtvrtina taktika a nechápu, když někdo neřeší tu čtvrtou. Často bereme jako výmluvu, že jsme něco nezvládli hlavou. To se ale přece dá trénovat. Sportovní kluby mají kondičáky, fyzioterapeuty, ale mentální kouče neřeší.

Opravdu je z vašeho pohledu situace tak zlá?

Nechci být zase úplně kritický, posouváme se dopředu, ale strašně málo. Mladší trenéři už na to naštěstí myslí, mají o tom povědomí. Tam vidím světlo na konci tunelu. Zatím ale pořád drtivá většina trenérů má pocit, že kdo jde k mentálnímu kouči, je cvok nebo nemocný. A to přece vůbec není pravda, takové myšlení znamená obrovskou brzdu.

V tuto chvíli tady ale ani není dostatečná kapacita na to, aby měl každý větší klub mentálního kouče, nebo se mýlím?

Samozřejmě není, ty kouče si musíme vychovat. Jako se vychovali třeba ti kondičáci, ve fotbale to dříve byli atleti. Měl jsem v ligovém klubu na téhle pozici výborného kluka, akorát on mi připravoval hráče na to, že přijedou na Baník a tam poběží stovku. Až postupně se kondičáci začali rekrutovat z těch konkrétních sportů. Teď si musíme vychovat ty mentální kouče.

Kam tedy vlastně míříte touto svou kritikou nebo konstatováním, jak Češi v tomto směru zaostávají? 

Chci tím hlavně apelovat na vzdělanost. Aby trenéři mentální trénink nepodceňovali, nepovažovali ho za pitomost. Neříkám, že to sami musí umět. Ostatně mentální koučink je úplně jiný princip vztahu než mezi trenérem a hráčem. Trenér je vždy autorita, kdežto mentální trénink funguje tak, že jsme jako kouč a sportovec na stejné úrovni. Nicméně jako trenér o tom musím mít aspoň minimální povědomí.

Jak široké portfolio klientů máte vy osobně? Jaké sporty jsou tam zastoupeny?

Máme to v SMT hodně pestré a pro mě zajímavé. Je tam tenis, stolní tenis, plavání, šerm, gymnastika, jsou tam třeba i šipky. Člověk objevuje ty sporty, učí se a rozšiřuje si obzory. Musím říct, že kalendář mám nabitý, je to síla.

Takže přeci jen má český sport zájem. Dá se jmenovat, s kým konkrétně spolupracujete?

Je to třeba tenisová Sparta, hodně spolupracujeme s Českým hokejem, s asociací stolního tenisu, s gymnasty TopGym v Karlových Varech nebo s VSC Victoria. Ozývá se hodně lidí z florbalu, ten je v tomhle hodně progresivní. Přišli jsme na produkt, který funguje. Chodíme do klubů třeba jednou týdně, trenéři o nás ví a postupně vytváříme prostředí. Přijet jednou za tři měsíce, když se zrovna něco nepovede, takhle to opravdu nejde.

Zmínil jste tenis, tam se o důležitosti hlavy mluví možná ještě o fous více než u ostatních sportů. Jaký je váš pohled?

No, podívejte se třeba na Jannika Sinnera s Carlosem Alcarazem. Mají oba hlavu naprosto v pořádku, jsou psychicky obrovsky silní. Hrají finále Roland Garros, Alcaraz čelí třem mečbolům a vytáhne ty nejtěžší údery, líže při nich lajnu. Je mentálně tak silný, že místo aby to hrál na údržbu, v nejkritičtější chvíli vytáhne neuvěřitelně riskantní údery. S jistotou, sebedůvěrou.

Máte na to třeba nějakou univerzální radu?

Spíše je to o tom, že každý prožíváme ty situace nějak jinak, proto funguje příprava jeden na jednoho s koučem. Jako kouč jdete po těch konkrétních věcech, které ve výkonu ruší a odvádějí vás.

Pak to v praxi funguje tak, že si sportovec v kritické situaci na kurtu nebo na hřišti na něco vzpomene? Něco si pro sebe řekne?

Jsou určité nástroje, které konkrétně jmenovat nechci. Něco je postaveno na obecných pravidlech a principech, nicméně opravdu často hledáme se sportovci to, co bude konkrétně fungovat jim. Sami se zapojují, jedou ze zápasu, volají mi a říkají "tohle nefunguje, zkusíme něco jiného". Upravujeme to a hledáme tak dlouho, až zjistí, co jim pomáhá. Je to o důvěře a sportovec musí vědět, že co řekne před vámi, to se nikdo jiný nikdy nedozví. SMT Academy je postavená na těžkém etickém základu. My o klientech nemluvíme, nechlubíme se jmény, s nimiž pracujeme.

V tom výčtu sportů jste nejmenoval fotbal. S fotbalisty tedy nepracujete?

Nebudete mi věřit, fotbal jsem neviděl léta. Přenos v televizi snad pět let. Lidé se mě ptají třeba na názor na nároďák, já ale vůbec nevím. Ani na to reálně nemám čas. Abych nekecal, individuálně pracuju s dvěma kluky z ligy. Ale odpustí mi, že na zápasy pak nekoukám. Jsem strašně rád, když mi lidé z ostatních sportů dávají najevo, že si mě váží. Z fotbalu se na mě spíše dívají skrz prsty.

Proč?

Lidé z fotbalu nechápou, že někdo ve svém životě udělá změnu. Říkají si, že tenhle řvoun, co před 15 lety řval po lidech, nám přece nebude něco říkat. Nevěří změně. Ale takoví lidé trénují fotbal? Vždyť tam přece chcete měnit a posouvat hráče. Fotbalové prostředí mě má trochu na blacklistu, ale nechybí mi to.

A je to skutečně tak, že ani ligové kluby ve fotbale nevyužívají služeb mentálních koučů?

Vím o Spartě a Slavii, že s tím pracují. Což je dobře, tyhle dva kluby mají ostatním ukazovat směr. Ale jinak pokud tam někdo tuhle složku má, tak často jen na oko, protože se to dnes očekává. Systematickou práci nevidím, fotbal je v tomhle dinosaurus a trvá dlouho, než se něco zavede. Třeba zmíněný florbal je v tomto mnohem dál. Taky proto, že dlouho s tradičními sporty o své místo na slunci musel bojovat.

Říkal jste, že před 15 lety byste mentálního kouče jako fotbalový trenér vyhodil taky. Proč? Považoval byste to za zbytečnost? Za něco, co bude hráče od výkonu naopak odvádět?

Na rovinu, jako fotbalový trenér máte strach. Nikdo to nepřizná, ale já se nebojím to říct. Fotbalový trenér se bojí, že ztratí vliv na kabinu, bojí se toho, že ten mentální kouč bude znát některé procesy lépe než on a trenér by pak vypadal blbě. Správný mentální kouč se totiž umí ptát, perfektně otevírá potenciál lidí, vytváří bezvadné a bezpečné prostředí v kabině, aby se tam hráči rozvíjeli. Trenéři to ne vždy umí, a proto mají strach. Bojíte se, abyste to zítra dělal, bojíte se o výsledky… Místo toho, abyste se rozvíjel, tak slepě věříte kolejím, které máte vyjeté.

Osmačtyřicetiletého dánského kouče výkon v první půli šokoval o to víc, že jeho svěřenci v minulých dvou soutěžních duelech zvítězili, navíc venku. Řekl to na tiskové konferenci. Podle kapitána Lukáše Haraslína musí od nového roku přijít úplně jiná Sparta.

Letenští za celý první poločas ve výročním utkání, v němž si připomněli 132 let od založení, nevystřelili na branku. V 65. minutě inkasovali potřetí, v závěru se dotáhli na rozdíl jediné trefy, ale v osmé minutě nastavení obdrželi čtvrtý gól.

"Výkon v prvním poločase můžete označit mnoha přívlastky, rozhodně to ale bylo nepřijatelné a nedostatečné. Určitě šlo o nejhorších 45 minut, které jsem ve Spartě prožil," řekl Priske, který se v červnu po roce vrátil na Letnou, kde během prvního angažmá v letech 2022 až 2024 získal dva ligové tituly a jednou i domácí pohár.

Po druhém gólu hostů provedl v 35. minutě dvojí střídání. "Potřeboval jsem něco udělat. Bylo očividné, že hrajeme bez energie, kvality, vášně, hladu, rychlosti a spousty dalších věcí. Vystřídat jsem mohl více hráčů, ale nakonec to byli Pany (Panák) a Vydrys (Vydra). Vždy jsem zodpovědný. To, co se stane na hřišti, mě odráží. Je to na mně. Tlak i zodpovědnost rád přijímám," uvedl Priske.

Sparta šla do utkání posilněna dvěma soutěžními výhrami ze stadionů soupeřů, ve čtvrtečním duelu Konferenční ligy zdolala ve Varšavě Legii 1:0. "Před poslední reprezentační přestávkou jsme podali špatný výkon s Teplicemi (2:2). Pak jsme odstartovali výhrou v Boleslavi a na Legii, to bylo teprve před třemi dny. Z tohoto pohledu mě výkon v prvním poločase šokoval," připustil Priske.

"Snažím se přijít na to, proč to tak bylo. Jak si můžeme vést lépe a jak dostat z týmu víc, protože máme dostatek kvality a dobrých hráčů. Musíme si vést lépe a být konzistentnější. Není to jen na hráčích, ale i na mně," prohlásil Priske.

Ani Haraslín neskrýval, že jeho tým podal velmi špatný výkon. "Hlavně v prvním poločase. To, jak jsme vstoupili do zápasu, je neakceptovatelné. Když už pak doháníte, dokážete soupeře zatlačit, ale takovým způsobem prostě musíte hrát od začátku. Obzvlášť když jsme hráli na náš kotel. Když ani nevystřelíte na bránu, je jasné, že hrajete hrozný poločas," řekl devětadvacetiletý slovenský křídelník, který v nastavení snížil z penalty na 2:3.

Po zápase si šel promluvit s "kotlem", který navzdory nepovedenému výkonu povzbuzoval Spartu celý zápas. "V první řadě naši fanoušci mají plné právo být na nás naštvaní. Tohle nebylo hodné Sparty a jako kapitán jsem za to vzal plnou zodpovědnost. Myslím, že to proběhlo spíš v pozitivnějším rázu, negativitou bychom se dostali ještě víc dolů. Poděkoval jsem jim, že nás dnes 98 minut podporovali a tlačili i za toho nepříznivého stavu," podotkl Haraslín.

Letenští nevyhráli třetí z posledních čtyř kol a na vedoucího obhájce titulu Slavii ztrácejí už pět bodů. "Za svého působení ve Spartě už jsem takovou situaci zažil, když jsme po podzimu ztráceli dost bodů na první příčku, a poté se to na jaře všechno otočilo. Pár týdnů dozadu jsme nevyužili zaváhání Slavie a naopak jsme ztratili, když jsme neměli," řekl Haraslín.

"Jestli chceme být první, musíme začít od sebe a nedívat se na ostatní. Věřím, že do konce roku to zvládneme a od toho nového musí přijít úplně jiná Sparta. Musíme více hrát a podávat mnohem lepší výkony, hlavně u nás doma," dodal slovenský reprezentant.

"Nedávno mi byla diagnostikována rakovina prsu. Slyšet tato slova bylo nesmírně těžké, ale chci, aby všichni věděli, že budu v pořádku. Mám velké štěstí, že mě vede výjimečný lékařský tým, a společně jsme připravili léčebný plán, který mi dodává velkou jistotu do dalšího období. Některé věci se budou v průběhu času ještě upřesňovat, ale mým cílem je být co nejčastěji na střídačce," uvedla MacLeodová.

Trenérkou české hokejové reprezentace se dvojnásobná olympijská vítězka stala v dubnu roku 2022 po hrách v Pekingu a získala s ní dvě historické bronzové medaile na mistrovství světa. Na posledních dvou šampionátech skončily Češky čtvrté. Od roku 2023 vede MacLeodová také Ottawu v elitní zámořské ženské lize.

"Jedna z mých největších obav - kromě mého vlastního zdraví - byla, že nebudu schopna zvládat programy obou týmů, které pro mě tolik znamenají. Ulevilo se mi, když mě lékařský tým ujistil, že léčba by měla mít jen minimální dopad na mou přítomnost během sezony Charge a že budu moci vést český tým na zimních olympijských hrách v únoru," uvedla MacLeodová.

Generální manažerka české reprezentace Tereza Sadilová potvrdila, že by hlavní trenérka měla vést národní tým na prosincovém turnaji Euro Hockey Tour ve Finsku.

Letenští nevyhráli třetí z posledních čtyř ligových zápasů a z druhého místa tabulky ztrácejí na městského rivala a obhájce titulu Slavii už pět bodů. Ve 12. vzájemném utkání nejvyšší soutěže podlehli Pardubicím poprvé.

Východočeši zvítězili po čtyřech kolech a venku v lize dokonce premiérově od loňského srpna po 23 zápasech. Před dnešním utkáním byli na stadionech soupeřů nejhorším mužstvem v sezoně nejvyšší soutěže. Díky nečekanému triumfu se posunuli na 12. místo.

Sparta si dnešním zápasem připomněla 132 let od založení. Na rozdíl od minulých let ale tentokrát nenastoupila v retro dresech, nýbrž ve třetí sadě.

Dánský trenér Pražanů Priske udělal po čtvrtečním vítězství 1:0 na hřišti Legie Varšava v Konferenční lize čtyři změny v základní sestavě. Po více než měsíci nastoupil uzdravený stoper Sörensen. V brance Pardubic si premiéru v české lize odbyl Gruzínec Charatišvili.

Už po minutě hostující Tanko prověřil ranou po zemi gólmana Vindahla. Daleko nebezpečnější byla akce hostů z šesté minuty, dánský brankář domácích vyrazil přízemní pokus Smékala a Patrák z dorážky napálil boční síť.

Východočeši k šoku domácích otevřeli skóre ve 22. minutě po povedené akci. Konečný po autovém vhazování Sparty rychle přenesl hru na druhou stranu na Tanka a ten obloučkem za obranou Pražanů našel Patráka, který překonal Vindahla.

Pardubický kapitán z respektu k bývalému týmu gól neslavil a gestem se za něj omluvil. Radoval se už z osmé trefy v ligové sezoně, čímž posunul vlastní střelecké maximum v ročníku. Na nejlepšího kanonýra soutěže Vašulína z Olomouce ztrácí jen gól.

Sparta mohla srovnat z rychlého přečíslení, Preciadovi ale přihrávka na Kuchtu nevyšla. Velký favorit se i nadále trápil a z tribun zaplněné Letné se začal ozývat pískot. Přesně v tu chvíli, ve 34. minutě, Pardubice udeřily podruhé. Bammens vypíchl míč Preciadovi, Tanko mezi dvěma obránci Sparty poslal přesnou nahrávku do běhu Smékalovi a ten se nemýlil. V české lize se dočkal druhé branky a první od srpna 2022, předtím působil na Slovensku.

Priske zareagoval dvojím střídáním, na trávník poslal Kadeřábka s Enemem, ale obraz hry se do přestávky nezměnil. Do druhé půle dánský kouč nasadil Rrahmaniho s Rynešem. Až v 48. minutě poprvé domácí vystřelili na branku, Charatišvili se ale proti Mercadovi blýskl bravurním zákrokem.

Letenští v úvodu druhého dějství působili jako vyměnění. Eneme po narážečce s Kuchtou pardubického gólmana překonal, jenže balon včas odkopl Konečný a o chvíli později Rrahmaniho tečovaná střela skončila těsně vedle.

Sparťanský tlak polevil a v 65. minutě Pardubice šokovaly Letnou potřetí. Šimek vystřelil z přímého kopu a s pomocí Rrahmaniho teče změnil směr míče do protipohybu konsternovaného Vindahla. Hostující záložník zaznamenal první ligový gól. Střídající Krobot začal emotivně slavit před sparťanským "kotlem", který ho zasypal kelímky. Třetí inkasovaný gól domácí utlumil a v 88. minutě je od čtvrté obdržené branky zachránil ofsajd.

Pak se Sparta ještě nečekaně vzepjala. V 90. minutě snížil hlavou po centru z pravé strany pátou brankou v ligové sezoně Kuchta. Počet gólů v české nejvyšší soutěži tím zaokrouhlil na 80.

Stejný hráč si pak v osmiminutovém nastavení došel pro penaltu, kterou proměnil kapitán Haraslín. Slovenský reprezentant se dočkal čtvrtého gólu v ročníku nejvyšší soutěže.

Pražané se snažili o vyrovnání, jenže jejich snahy definitivně utnula dvojice střídajících hráčů Pardubic. Botos poslal do úniku Samuela a devatenáctiletý Nigerijec premiérovým gólem v české lize definitivně rozhodl. Sparta doma ve 14. soutěžním zápase sezony poprvé prohrála.

17. kolo první fotbalové ligy:

Sparta Praha - FK Pardubice 2:4 (0:2)

Branky: 90. Kuchta, 90.+5 Haraslín z pen. - 22. Patrák, 34. Smékal, 65. S. Šimek, 90.+8 Samuel. Rozhodčí: Rouček - Hájek, Vlček - Petřík (video). ŽK: Vindahl, Ševínský, Kuchta, Haraslín, Ryneš - Patrák, Krobot, Samuel, Trousil (trenér). Diváci: 16.193.

Sparta: Vindahl - Ševínský, Panák (35. Kadeřábek), Sörensen - Preciado (46. Rrahmani), Vydra (35. Eneme), Kairinen, Mercado (75. Kuol) - Birmančevič (46. Ryneš), Haraslín - Kuchta. Trenér: Priske.

Pardubice: Charatišvili - Noslin, Bammens, Konečný, Trédl - Solil (56. Míšek), S. Šimek - Saarma (64. Mašek), Tanko (84. Samuel), Smékal (57. Krobot) - Patrák (64. Botos). Trenér: Trousil.

Tabulka:

1. Slavia 17 11 6 0 35:12 39 2. Sparta 17 10 4 3 32:21 34 3. Jablonec nad Nisou 17 9 5 3 23:16 32 4. Liberec 17 8 5 4 30:16 29 5. Plzeň 17 8 5 4 33:23 29 6. Karviná 17 9 1 7 31:30 28 7. Olomouc 17 7 6 4 18:11 27 8. Hradec Králové 17 7 5 5 29:24 26 9. Zlín 17 6 5 6 20:21 23 10. Bohemians 1905 17 5 4 8 14:20 19 11. Teplice 17 4 6 7 18:23 18 12. Pardubice 17 3 6 8 20:33 15 13. Ostrava 17 3 4 10 11:21 13 14. Dukla 17 2 7 8 13:24 13 15. Mladá Boleslav 17 3 4 10 23:39 13 16. Slovácko 17 2 5 10 8:24 11

Cestu k bodovému zisku pro Chelsea zkomplikovalo vyloučení Caiceda ve 38. minutě. Ekvádorský záložník surově došlápl na kotník Merina, což posvětil i VAR. Přesto šli "Blues" zkraje druhého poločasu do vedení, když se trefil hlavou po rohovém kopu stoper Chalobah.

Arsenal gólově odpověděl o 11 minut později a také to bylo hlavou. Na centr Saky si naskočil Merino a z bezprostřední blízkosti překonal gólmana Sáncheze. Po remíze v dnešním šlágru prodloužily oba celky neporazitelnost, která v případě Chelsea nyní činí sedm soutěžních zápasů, zatímco u Arsenalu už sedmnáct.

Fotbalisté Liverpoolu zvítězili 2:0 na hřišti West Hamu. Poprvé se za "Reds" trefila v Premier League letní posila z Newcastlu Isak, druhý gól přidal v nastaveném čase Gakpo. V dresu West Hamu do zápasu naskočil v 88. minutě český reprezentant Tomáš Souček.

Liverpool po středeční porážce 1:4 v Lize mistrů s Eindhovenem upadl do největší klubové krize za posledních 70 let, když prohrál 9 z minulých 12 soutěžních zápasů a pozice trenéra Arneho Slota začala být půl roku po zisku mistrovského titulu v ohrožení. Dnešním vítězstvím svěřenci nizozemského kouče přerušili třízápasovou sérii, během níž pokaždé prohráli o tři branky.

V tabulce se Liverpool, v jehož základní sestavě poprvé pod Slotem v lize chyběl egyptský kanonýr Mohamed Salah, posunul na osmé místo. West Ham je sedmnáctý, jen o skóre za Leedsem, který už se nachází v pásmu sestupu.

Wolverhampton bez Ladislava Krejčího, kterého do zápasu nepustilo zranění kolena, prohrál na hřišti Aston Villy 0:1 a připsal si šestou porážku po sobě. V tabulce je s pouhými dvěma získanými body a bez jediného vítězství na posledním místě s osmibodovým odstupem na devatenácté Burnley.

Aston Villa zvítězila v pátém soutěžním zápase v řadě a v tabulce je čtvrtá. Jediným gólem o tom rozhodl Francouz Kamara, který se trefil zpoza vápna.

Nottingham Forest prohrál s Brightonem 0:2 a poprvé od říjnového angažování třetího trenéra v sezoně Seana Dycheho prohrál po čtyřech soutěžních zápasech v domácím prostředí, kde nenavázal na čtvrteční vítězství v Evropské Lize 3:0 proti Malmö. Brighton si třetím vítězstvím z posledních čtyř zápasů vysloužil posun v tabulce na páté místo.

Manchester United otočili zápas na hřišti Crystal Palace a zvítězili 2:1. Během devíti minut druhého poločasu se trefili Joshua Zirkzee a Mason Mount. Oba góly pro ně připravil kapitán Bruno Fernandes. "Rudí ďáblové" se v neúplné tabulce posunuli na šesté místo.

Crystal Palace šel do vedení ve 36. minutě gólem z opakované penalty, kterou proměnil Francouz Mateta a zaznamenal sedmý gól v sezoně. Manchester United odpověděl v 54. minutě. Nizozemský útočník Zirkzee překonal gólmana Hendersona trefou na přední tyč z téměř nulového úhlu. Na jeho branku navázal Mount, který po rozehrání přímého kopu nakrátko procedil míč skrz zeď domácích hráčů.

Manchester United na půdě Crystal Palace zvítězil po pěti zápasech a více než pěti letech. Londýnský tým v lize prohrál na domácím hřišti po 12 zápasech poprvé od poloviny února.

Anglická fotbalová liga - 13. kolo:

Crystal Palace - Manchester United 1:2 (36. Mateta z pen. - 54. Zirkzee, 63. Mount), Aston Villa - Wolverhampton 1:0 (67. Kamara), Nottingham - Brighton 0:2 (45.+1 De Cuyper, 88. Tzimas), West Ham - Liverpool 0:2 (60. Isak. 90.+2 Gakpo), Chelsea - Arsenal 1:1 (48. Chalobah - 59. Merino).

Tabulka:

1. Arsenal 13 9 3 1 25:7 30 2. Manchester City 13 8 1 4 27:12 25 3. Chelsea 13 7 3 3 24:12 24 4. Aston Villa 13 7 3 3 16:11 24 5. Brighton 13 6 4 3 21:16 22 6. Sunderland 13 6 4 3 17:13 22 7. Manchester United 13 6 3 4 21:20 21 8. Liverpool 13 7 0 6 20:20 21 9. Crystal Palace 13 5 5 3 17:11 20 10. Brentford 13 6 1 6 21:20 19 11. Bournemouth 13 5 4 4 21:23 19 12. Tottenham 13 5 3 5 21:16 18 13. Newcastle 13 5 3 5 17:16 18 14. Everton 13 5 3 5 14:17 18 15. Fulham 13 5 2 6 15:17 17 16. Nottingham 13 3 3 7 13:22 12 17. West Ham 13 3 2 8 15:27 11 18. Leeds 13 3 2 8 13:25 11 19. Burnley 13 3 1 9 15:27 10 20. Wolverhampton 13 0 2 11 7:28 2

Třiatřicetiletý šampion v polotěžké váze by se v roce 2026 rád prodral znovu na trůn UFC. Vedle potenciálního titulového zápasu ho ale čeká příjemná starost.

"Je mi velkou ctí oznámit, že příští rok budeme 3. Děkuji, za tohle požehnání i odpovědnost zároveň. Těším se a jdeme pro to," napsal na Instagramu Procházka.

Rodák z Hostěradic na Znojemsku má za sebou osm zápasů v UFC a šestkrát vyhrál. Již osmkrát ho organizace odměnila za zápas nebo výkon večera, potvrzující atraktivitu jeho vystoupení.

I proto Procházka doufá, že se v příštím roce znovu dočká zápasu o pás šampiona polotěžké váhy UFC.