Sport - Aktuálně.cz

V play off si Jergl polepšil už na pět branek. Třicetiletý hráč byl v rozhovoru s novináři šťastný, že uchránil Hradec Králové před nepříznivým stavem 0:2 na zápasy a stav semifinálové série je nerozhodný.

"Jsem rád, že se začíná zase od nuly. První zápas rozhodly přesilovky, teď jsme sice taky v jedné dostali gól, ale jinak jsme to zvládli ubránit. Zvedli jsme se a dokonali obrat," řekl Jergl.

O otočku se postaral sám dvěma povedenými střelami. První dal ze svého oblíbeného místa na pravém kruhu.

"Jordan Perret je silný na puku, takže jsem doufal, že mi to nahraje a já budu střílet," řekl o vyrovnávacím gólu. "V prodloužení jsme zase spolu jeli dva na jednoho, já jsem mu chtěl nahrát pod hokejkou, ale puk se ke mně odrazil zpátky. Brankář měl volno nad lapačkou, tak jsem se to snažil trefit."

Po obou gólech předvedl oblíbenou oslavu, při níž imituje hru na housle. "Jsem domluvený s tchánem, že to pro něj po každém gólu udělám. Hokej je pro fanoušky, musí je bavit a já si myslím, že tohle k němu patří. Jak už jsem říkal dřív, určitě to není žádné zesměšnění soupeře, prostě radost po gólu," řekl částečně v narážce na komentáře hokejistů Mladé Boleslavi z předchozí série.

Tentokrát přidal i další prvek. "To byl LeBron James. To mě prostě napadlo, že když dám dneska gól, tak udělám tohle," komentoval emoce po gólu na 2:2 a nápodobu basketbalové hvězdy.

Ve druhém semifinálovém utkání se Mountfieldu dlouho nedařilo prosadit. Do úvodní přestávky prověřili domácí Romana Willa jen třikrát a pardubická obrana je celý zápas téměř nepouštěla do předbrankového prostoru.

I proto trenérovi Tomáši Martincovi připadaly první dva duely jako den a noc, přestože v tom prvním paradoxně Hradec Králové prohrál.

"Nemyslím si, že bychom hráli až tak hrozně, jak říkáte. Je to play off a z obou stran je to celkem opatrné. Rozhodují chyby a maličkosti. Někdy se člověk těžko dostává k soupeři do třetiny, ale věřili jsme a šli si za tím. Podařilo se nám to, takže super," řekl Jergl.

Hradeckému týmu zatím dělá v sérii největší potíže elitní formace soupeře, Roman Červenka s Lukášem Sedlákem byli u všeho podstatného na straně Pardubic.

"Jsou to velmi zkušení hráči, takže si na ně musíme dávat pozor. Víme, že kvalitu předvádějí, a když jsou na ledě, musíme být opatrnější," nabádal Jergl.

Série se nyní přesouvá do Pardubic, kde se třetí a čtvrtý duel odehrají v pondělí a úterý. Mountfield už na ledě rivala v základní části jednou uspěl.

"Bude to zase něco jiného než tady, ale věřím, že nás přijedou podpořit fanoušci. Uděláme maximum pro to, abychom domů přivezli minimálně jednu výhru," dodal Jergl.

Jak starty na dvou březnových šampionátech hodnotíte?

Byl jsem velice spokojený už se samotnou účastí na těchto vrcholných akcích. Nečekal jsem pak páté místo na mistrovství světa, stejně jako některé osobní rekordy. Poznal jsem tam elitní zahraniční konkurenci a získal další cenné zkušenosti.

Když se vrátíme do vašich žákovských let, jaké byly vaše první sportovní krůčky?

Začínal jsem v osmi letech v hokejové brance, ale ještě na základní škole jsem na nějaké atletické akci skákal do výšky a všiml si mě jeden brněnský trenér. Pozval mě na trénink, mně se atletika zalíbila a už jsem u ní zůstal. Trénoval jsem hlavně skoky, ale díky své pestrosti mě lákal desetiboj.

Kdy jste se rozhodl, že se mu budete věnovat?

Po několika menších vystoupeních jsem se v 18 letech zúčastnil mistrovství republiky a od té doby jsem se v rámci možností už plně soustředil na zlepšování výkonů ve všech deseti disciplínách.

Co bylo na této vaší cestě nejsložitější?

Především nebylo snadné najít na jednotlivé disciplíny trenéra. Navíc jsem studoval brněnskou Fakultu sportovních studií a nešlo plně se věnovat atletice. Po získání bakalářského titulu se na mě v roce 2022 usmálo štěstí. Naskytla se mi možnost trénovat ve skupině bývalého světového rekordmana Romana Šebrleho. Tuto šanci jsem využil a z Brna odešel do pražské Dukly.

Stal se pro vás příjemnější sedmiboj, nebo desetiboj?

Přiznám se, že je to sedmiboj. Dodnes pociťuju, že mi chybí základy ve vrhačských disciplínách, především v oštěpu a disku, které v zimě téměř nelze trénovat. V sedmiboji jsou příjemnější i kratší tratě a hlavně je víc času na odpočinek. Desetiboj je ve všech směrech náročnější.

Jaký je váš současný tréninkový program?

Je dvoufázový, šest dní v týdnu, volno mám jen v neděli. To platí v období od září do Vánoc a po halové sezoně v dubnu a květnu. Ve zbývajících měsících jsou už závody, takže i tréninkový program není tak náročný. Jinak dopoledne se připravuju čtyři hodiny, odpoledne tři. Čas po obědě vyplní sauna a trocha regenerace. A protože jsem se loni v září rozhodl pro studium Vysoké školy ekonomické, tak večer se snažím ještě studovat.

Jak tuto kombinaci s vrcholovým sportem zvládáte?

Je to soukromá škola, kam můžu chodit jen na zkoušky. Víc času budu určitě potřebovat pro přípravu na diplomové práce a samozřejmě také v období před státními zkouškami. Zatím mé studium probíhá v pohodě.

Které disciplíny desetiboje jsou pro vás něčím výjimečné?

Především je to tyč, která je nejkomplikovanější, a přesto ji mám nejvíc rád. Je to nádherné dostat se s její pomocí až do výšky pěti metrů. Když se to pak podaří, tak je radost i z pěkného bodového zisku. Naopak nejsem spokojen s výkony v dálce, v němž se budu snažit víc využít rychlost, sílu i techniku. Hodně spoléhám na pomoc nového trenéra Josefa Karase, bývalého výborného vícebojaře a specialistu právě na dálku. Rezervu mám i ve výšce a pak je to oštěp, který nemám moc v oblibě. Budu muset zlepšit hlavně techniku.

Zmínil jste se o novém trenérovi. Proč jste odešel od Romana Šebrleho?

Patří mu velké poděkování. Udělal ze mě závodníka, který může startovat i ve velkých mezinárodních soutěžích. Je i jeho zásluha, že jsem si loni přivezl zlatou medaili z univerziády v Číně a po mistrovství Evropy jsem se stal profesionálním sportovcem. Po dvou a půl letém kontaktu jsem však začal pociťovat, že jsme se dostali na určitou hranici a je potřeba něco změnit. A tak jsme se v průběhu zimní sezony dohodli na ukončení spolupráce.

Jaký je váš letošní program?

První velkou mezinárodní soutěží bude v červnu jubilejní 50. ročník desetibojařského mítinku v rakouském Götzisu. Už loni jsem si tam pochvaloval skvělé prostředí, kterého bych chtěl letos využít ke zlepšení osobního rekordu 8016 bodů. Navíc by mi to přes světový žebříček mohlo pomoci k účasti na zářijovém mistrovství světa v Tokiu. Rád bych se zúčastnil také mítinků ve Francii i Polsku a samozřejmě nechci chybět ani na mistrovství republiky.

Připravujeme podrobnosti.

Semifinále play off hokejové extraligy - 2. zápas:

Mountfield Hradec Králové - HC Dynamo Pardubice 3:2 v prodl. (1:0, 0:2, 1:0 - 1:0)

Branky a nahrávky: 12. T. Pavelka (Perret), 58. Jergl (Perret), 68. Jergl (T. Pavelka) - 35. Jones (L. Sedlák, Červenka), 40. L. Sedlák (Červenka, Čerešňák). Rozhodčí: Ondráček, Vrba - Lederer, Rampír. Vyloučení: 6:6. Využití: 0:1. Diváci: 6890 (vyprodáno). Stav série: 1:1.

Hradec Králové: Škorvánek - Mudrák, Freibergs, McCormack, Kalina, Pláněk, T. Pavelka, Blain - Jergl, Tamáši, Perret - Miškář, Kevin Klíma, R. Pavlík - Dmowski, Bunnaman, Pilař - Pour, Štohanzl, A. Novotný - od 26. navíc M. Chalupa. Trenér: T. Martinec.

Pardubice: Will - Čerešňák, T. Dvořák, D. Musil, J. Zbořil, Hájek, Vála - Smejkal, L. Sedlák, Červenka - Paulovič, Kondelík, R. Kousal - Jones, Rákos, Kelemen - Vondráček, Poulíček, Mandát - Lichtag. Trenér: Hořava.

V úvodním setu Kopřiva doplatil na neproměňování šancí. Darderi využil hned první brejkbol a ujal se vedení 3:1. Český tenista sice dokázal vzápětí odpovědět a vyrovnal, příležitosti v dalších gamech při podání soupeře ale promarnil. Ve 12. hře opět udeřil Ital, který proměnil i svůj druhý brejkbol a získal úvodní set.

Pohodu si pak přenesl i do druhé sady a rychle odskočil do vedení 4:1. Aktuálně 106. hráč žebříčku Kopřiva sice v závěru zabojoval a odvrátil dva mečboly, při třetím už ale v maratonském gamu, který šel osmkrát přes shodu, kapituloval.

Čtvrtfinále si Kopřiva dosud zahrál pouze v červenci 2021 při debutu na okruhu ATP na švýcarské antuce v Gstaadu, kde došel až do semifinále.

Kariérní maximum si dnes vyrovnat nedokázal, čtvrtfinálovou účastí si ale posune žebříčkové. Z dosud nejlepšího umístění na 106. příčce by měl poskočit na 95. pozici.

Tenisový turnaj mužů v Marrákeši (antuka, dotace 622.850 eur):

Dvouhra - čtvrtfinále: Darderi (7-It.) - Kopřiva (ČR) 7:5, 6:2.

"Dámy a pánové, teď, prosím, přivítejte z Austrálie Darju Kasatkinovou." To byla slova, kterými uvedl hlasatel bývalou ruskou tenistku k úvodnímu zápasu turnaje v Charlestonu.

Bitvu proti domácí Američance Lauren Davisové zvládla s přehledem dvakrát 6:1 a po zápase přiznala nervozitu, která jí cloumala po změně občanství. 

"Když jsem slyšela to uvítání, neubránila jsem se úsměvu. A i když vypadalo skóre jednoznačně, pro mě to tak jednoduché nebylo. Je to velká životní změna, kterou provázela spousta stresu, první zápas jsem tedy moc chtěla zvládnout," vysvětlovala po zápase. 

Sedmadvacetiletá tenistka už nežije v Rusku několik let. Od počátku invaze na Ukrajinu se staví proti válce, navíc nijak neskrývá homosexuální orientaci, a komunita LGBT+ je v zemi silně ostrakizována.

"Když vezmeme v potaz vše, co se v mé předchozí zemi děje, neměla jsem jinou možnost. Jestli jsem chtěla být sama sebou, musela jsem udělat nějaký krok, tak jsem ho udělala," uvedla.

Z Ruska se na její hlavu okamžitě snesla vlna kritiky. Bývalé sportovní hvězdy i vrcholní politici nemůžou aktuálně 12. hráčce světa přijít na jméno.

"Takové lidi já nazývám zrádci. Investovalo se do ní spoustu peněz a ona si teď vydělává v zahraničí. Je to špatně. To já zase vrátil dluh své zemi, jsem patriot," nechal se slyšet například bývalý biatlonista a čtyřnásobný olympijský vítěz Alexandr Tichonov.     

Poslanec Státní dumy a hokejová legenda Vjačeslav Fetisov zašel ještě dál. "Je to velmi smutné. Aby mohla hrát tenis, musela si najít novou zem. Tak ale byla vychovaná, problém není v ní, ale v jejích rodičích," prohlásil.

Jiný olympijský šampion v biatlonu Dmitrij Vasiljev si myslí, že se Kasatkinová dřív nebo později do Ruska vrátí.

"Nakonec sama bude chtít, protože Rusko je skutečně demokratická země, na rozdíl od jiných, odkud už demokracie dávno zmizela," dodal.

Podle prvních reakcí to ale ze strany Kasatkinové jen tak nehrozí. "Cítím se teď úplně jinak. Jsem šťastná. V Austrálii jsou úžasní lidé, milí, nikdo vás nesoudí, můžu se cítit úplně svobodně. Teď se nejvíc těším na to, až se budou hrát turnaje v Austrálii, konečně si užiju domácí atmosféru," libuje si vítězka osmi podniků WTA.