Sport - Aktuálně.cz

Obhájce titulu mistra světa se ocitl na tenkém ledě. Ve Verstappenově bodové bilanci na superlicenci svítí jedenáctka a všichni v paddocku vědí, co to znamená.

Pokud dostane ještě jeden trestný bod, bude muset povinně vynechat příští závod.

Přesto se pilot Red Bullu nehodlá měnit. "Proč bych měl? Jsem tady, abych závodil. Nemůžu začít všemu ustupovat," řekl s ledovým klidem novinářům před nedělní Velkou cenou Kanady.

Nizozemec si stojí za tím, že jeho styl je tvrdý, ale férový. A na rozdíl od jiných pilotů prý nemá potřebu se omlouvat za to, jak jezdí.

Verstappen nasbíral trestné body za sérii incidentů v posledních dvou sezonách. Nejnověji za kontakt s Georgem Russellem v Barceloně.

Tam se v závěru závodu natlačil před soupeře z Mercedesu tak, že došlo ke kolizi. Sám později přiznal chybu, i když bez velké lítosti: "Byl to špatný úsudek, nemělo se to stát."

Vedle toho dostal trestné body za zdržování pod virtuálním safety car, kolizi s Landem Norrisem a Oscarem Piastrim z McLarenu nebo nebezpečnou defenzivní jízdu. Na konci června se mu odepíšou dva body, do té doby ale musí jet bezchybně.

Systém trestných bodů v F1 funguje podobně jako u civilních řidičů. Pokud pilot během dvanácti měsíců nasbírá 12 bodů, automaticky dostane stopku na jeden závod.

Není to jen teorie. Vloni kvůli tomu nejel Kevin Magnussen závod v Kanadě. I proto se mnozí domnívají, že Verstappen bude muset zpomalit, jinak riskuje.

Jenže pilot Red Bullu takovou změnu odmítá. Podle něj by změna přístupu vedla k tomu, že ztratí přirozený rytmus a stane se jen stínem sebe sama.

"Závodím tvrdě, jak si myslím, že je správné. Když udělám chybu, uznám ji, ale nebudu měnit svůj přístup kvůli nějaké hrozbě. To není můj styl," řekl Verstappen v Montrealu.

Jeho slova vyvolala smíšené reakce. Část fanoušků mu tleská za upřímnost, jiní upozorňují, že agresivita může brzy přijít Red Bull draho.

Aktuálně Verstappenovi patří třetí místo v celkovém pořadí šampionátu a jeho ztráta na lídra není nepřekonatelná. Ale pokud přijde další chyba - třeba jen drobný kontakt nebo nesprávná reakce v boxech - může ho čekat nucená pauza.

I to ale bere s klidem: "Pokud to přijde, tak to přijde. Nebudu jezdit jako někdo jiný jen proto, že někdo počítá body."

Zatím tedy není na obzoru žádná změna. Verstappen zůstává tvrdý, neústupný a připravený jet dál ve svém stylu. Jestli mu to vyjde, ukáží následující závody.

Řada lidí vás vnímá jako jeden ze symbolů Sparty. Co s vámi udělala uplynulá ligová sezona? Slavia titul, Letenští na poslední chvíli zachraňovali čtvrté místo v lize…

Pro mě osobně je to neakceptovatelné. Navíc mám obavu i z nové sezony, jak se to nastartuje. Ona taková krize nepřejde za dva, za tři měsíce. Rád bych se mýlil, ale obávám se, že to bude na delší dobu. Trenéra Priskeho každopádně čeká pořádný kus práce.

Vy už jste podobně hororovou sezonu zažil - v roce 2006, kdy jste se na Letnou vracel. Tehdy jste skončili pátí. Co se děje za zavřenými dveřmi?  

Už tak mizernou atmosféru umocnilo to, že na nás chodilo strašně málo lidí. No, a to všechno se pak přetáhlo do nové sezony. Navázali jsme na stejný průser, ve kterém jsme končili. Vůbec nám to nešlo, hodně se točili trenéři. Stanislav Griga, Víťa Lavička, Pepík Chovanec, Michal Bílek… Než se to otočilo, byla to zlá doba. Fanoušci po nás šli, pořád jsme s nimi museli komunikovat, blokovali nám autobusy. Jednou jsme jeli ze zvoraného zápasu v Boleslavi, na dálnici nás pak někteří z nich vybržďovali. No, a teď? Pokud si kluci stěžujou na kritiku fanoušků, tak to ještě nic nezažili. My jsme s nimi měli velké galeje.

Takže pro ně nyní máte pochopení?

Ono je to strašně těžké v tom, že jste dva roky mistrem, po dvaceti letech konečně hrajete Champions League a do sezony máte nějaká očekávání. Jenže nevyjde zápas, po něm druhý a třetí. Najednou vás to sekne a přemítáte, co s tím. Frustrace narůstá a já celkově nynější atmosféru v klubu chápu. Mám velké pochopení pro fanoušky, kteří jsou vytočení. Na poslední zápas přijde plný dům, což je pro mě až nepředstavitelné. A co se stane? Proti zoufalé Olomouci bráníte výsledek 1:1, s pěti beky a doma. To je pro mě šokující zjištění.

Musíte teď často poslouchat doporučení, abyste se podíval na ligovou tabulku?

Jo, podobné narážky slýchávám furt. A bohužel těm slávistům nemáte moc co namítat, protože oni měli sezonu opravdu úspěšnou, válcovali ligu a ještě udělali rekord. Jsem z toho fakt trochu otrávenej.

V profesním životě se vám ale daří. Dokončil jste dokument Hříšník Řepka, který by měl přijít do kin v listopadu. Co v něm diváci uvidí?

Úplně všechno. Troufnu si říct, že mě ten film doslova vysvlékl donaha. Sám jsem zvědavý, jaké věci v něm nakonec budou - rád se nechávám překvapovat, ani u střihu být nechci a finální verzi uvidím až na premiéře.

Točili jste na Letné, v Budějovicích, ve Fiorentině nebo Londýně. Ale také v Plzeňské věznici na Borech nebo v Kaznějově, kde jste v rámci výkonu trestu pracoval v pekárně. Jak silný to byl návrat?

Vzpomínal jsem na dobu, kdy jsem byl zavřenej. Navíc jsem tam potkal spoustu lidí, kteří tam byli se mnou a pak se zase vrátili. Jako dobří holubi. Nicméně já tam byl už v jiné pozici. Jako volný člověk. Zážitek byl osvobozující v tom, že jsem mohl zase odejít.

Proběhlo vám hlavou, že ten čas po kariéře mohl být zcela jiný? Že jste za vydělané peníze mohl žít někde v luxusní vile u moře?

Ničeho nelituju, jsem maximálně spokojený s tím, co teď mám a jak žiju. Luxus je dost individuální téma, pro někoho je to vila a deset aut, pro dost lidí je to zdraví a klid. Mám od všeho trochu, za žádnýho loosera se nepovažuju a rozhodně nemusím. Lidi trpí v mým případě dost falešnými předsudky. Měl jsem zajímavý život, vyzkoušel jsem v něm snad všechno, tedy kromě drog a chlapa. Teď mám pohodu, domov, chatu a oporu ve vztahu. Žiju si tak, jak řada lidí nemá šanci žít, a uvědomuju si to. Tím se asi liším od Řepky z dávných let. Měnit nic nechci.

Zmíněný film vám pokřtil František Straka. Toho jste poté, co šel trénovat Slavii, zavrhl. Už jste mu tedy odpustil?

Jo, to je pravda. Zavrhl jsem ho. Dlouho jsem se s ním nebavil, dokonce jsem si ho smazal. Trvalo to dobrých deset let. Ale po tom kriminále si říkám: vždyť já ho mám rád. Každý v životě může šlápnout vedle, tak že ho zkusím. Že mu zavolám. Udělal jsem první krok a všechno jsme si pak vyříkali v mém podcastu Red Card. 

A nedávno jste spolu dokonce mohli trénovat ligu. Když šel Straka do Českých Budějovic, nabídl vám pozici asistenta. Asi nyní nelitujete, že jste do topícího se klubu nešel, že?

On mi i Franz s odstupem času říkal, že jsem udělal dobře. O tom angažmá mluví dost negativně a navíc mu hodně ublížilo. Mít dva pády za sezonu (Straka následně spadl s Banskou Bystricí - pozn. aut.), to je problém.

Svůj podcast Red Card už jste zmiňoval, ale aktuálně rozjíždíte nový s názvem Limba kontra Řepka. Záměr upoutat je asi jasný - spojení dvou rebelů českého fotbalu. Jak vám to šlape?

Je to bomba. Nikdy bych nevěřil, že tohle spojení bude fungovat. Pojí nás dvě zásadní věci. Za a se mnou byl ve Spartě. Ať si každý říká, co chce, tak tam byl. A v neposlední řadě se mě jako jeden z mála zastal, když jsem byl v kriminále. Přišel mě podpořit, přinesl mi cigára a pokecal se mnou. Od té doby si ho velmi vážím.

Do vašeho podcastu mohou vstupovat se svými dotazy i diváci. Je to tak?

Je, fanoušci můžou pokládat otázky a navrhovat témata. Až se zase bude hrát liga, budeme hodnotit každé kolo a události s ním spojené. Teď je pauza, takže se bavíme o věcech, které hýbou přestupovým trhem. Řešíme to, co se děje v Plzni, s čím se potýká Sparta.

Možná trochu překvapivou informací je to, že kousek za Prahou máte rybník a chováte v něm ryby. Jak to jde dohromady s vaší povahou bouřliváka?

To je pravda. Mám rybník přes hektar velký a u něj chalupu, na kterou utíkám, když mě štvou lidi a prostředí v Praze. Takže vlastně každou volnou chvilku, kterou mám. (úsměv) A v klidu si chytám ryby. Mám tam čtyři druhy - kapry, líny, amury a štiky. Je to perfektní nástroj na to, jak si vyčistit hlavu.

Křivka rozhodně nedržel emoce na uzdě, když zpečetil vítězství 4:2 a poslal Česko jako vítěze skupiny J do vyřazovacích bojů. Otočil se a hlasitě zařval, přitom mu však cosi bílého vypadlo z úst. 147. hráč světa musel nechat své soupeře čekat o chvíli déle na obvyklé pozápasové potřesení rukou, než předmět zvedl z podlahy a strčil ho do kapsy.

Komentátor televize Sky Sports Dan Dawson měl hned jasno a neobvyklý incident doprovodil jednou z nejobskurnějších replik šipkařské historie. "Petr Křivka slaví tak vehementně, že si myslím, že mu právě vypadl jeden zub."

Video ze závěru české bitvy se okamžitě stalo virálním. "Na tomto turnaji vás nic nepřekvapí, je to naprosto šílené," podivoval se jeden z uživatelů na sociální síti X. Ti další začali okamžitě zkoumat, zda Křivka skutečně přišel o zub a dokonce dumali nad tím, jak se předmět odrazil od země.

Záhadu se později pokusil vysvětlit sám Křivka. Podle něj byla skutečnost mnohem prozaičtější - při divoké oslavě podlehl gravitačním silám obyčejný kus žvýkačky.

"Nebojte se, zuby mám všechny, byla to žvejkačka," vysvětloval ve videu, které sdílela facebooková stránka PDC CZ/SK Fan Club. 

Policista, který nebyl ve službě, si podle médií všiml nezletilého chlapce, jak stojí u železniční trati při venčení psů. S mladíkem se dal do řeči a přesvědčil ho, aby z místa poblíž trati odešel, uvedla agentura ANSA.

"Policista neváhal a začala na chlapce mluvit, aby ho uklidnil a odvedl z nebezpečného prostoru. Mezitím se opatrně přibližoval a použil důrazné, ale zároveň zklidňující argumenty, aby mladíkovi vysvětlil dopady jeho možného rozhodnutí," popsal kritickou situaci web Gaeta.it.

Incident trval několik minut. Poté mladý muž souhlasil s tím, že policistu doprovodí na cestu podél kolejí, po nichž krátce na to projela vlaková souprava. Zde dvojice vyčkala na příjezd zdravotníků a policie. Podle záchranných složek byl mladík otřesený, ale jinak v pořádku.

Podle místního deníku Il Resto del Carlino se nebezpečné situaci vystavil český účastník mezinárodního turnaje pro mladé tenisty, který se koná v těchto dnech ve městě na jadranském pobřeží. Město Porto San Giorgio leží na rušné jadranské železniční trati.

Obránce Radim Mrtka, nejžádanější ze sedmi Čechů, kteří minulý týden dorazili na letošní Scouting Combine do Buffala, žádnou bizarní otázku nedostal. A to si ho pozvalo na kus řeči hned 23 ligových klubů.

"Jeden z mých kamarádů ale na jednu zajímavou otázku odpovídal," smál se Mrtka.

Zněla takto: "Jsi spolu s dalším chlápkem v poušti a najdete láhev s vodou a baseballovou pálku. On skočí po té láhvi a tobě nechá pálku. Co uděláš?"

Takový Jack Nesbitt, centr s velkou šancí na první kolo nadcházejícího draftu, podle webu Daily Faceoff odpověděl, že by pálku použil a vodu si vzal. Jiný kanadský centr Caleb Desnoyers by prý odpálil homerun - ať už to v kontextu mimo baseballové hřiště znamená cokoliv.

Otázku položili zástupci Montrealu, kteří měli celou řadu zvláštních dotazů. 

Další příklad: "Vidíš stodolarovou bankovku ležící ve špíně a dvacetidolarovku jen tak položenou na lavičce. Kterou bankovku si vezmeš?" Někteří hráči odpověděli, že obě, jiní, že by se tím moc netrápili, protože by v Montrealu měli dobrý plat.

I další uniklé otázky od slavného kanadského klubu stály za to:

"Když ve tři hodiny ráno potkáš v kasinu Nicka Suzukiho (kapitána Montrealu jako jeho spoluhráč, pozn. red.) a Martin St. Louis (hlavní trenér týmu) se tě druhý den ráno zeptá, jestli jsi ho viděl, co mu odpovíš?"  

"Jsi kapitánem vojenské lodi a musíš likvidovat nepřátelské ponorky. Jedna ponorka vyhodí do vzduchu nákladní loď a dvacet tvých mužů skočí do vody. Zachráníš své muže, nebo splníš úkol a vyhodíš ponorku do povětří?"

Neperlil jen Montreal. Třeba představitelé Ottawy chtěli od hokejistů slyšet dobrý vtip. A většina dotázaných s žádným nepřišla.

Cílem těchto otázek a výzev je dostat hráče z jejich komfortní zóny, zjistit, jak přemýšlejí pod tlakem.

Kdo je nejlepší, ať vstane

O této nástraze Scouting Combine se v posledních letech hodně mluví, ale nejde vyloženě o novinku. Některé náctileté naděje zažily v minulosti i mnohem ostřejší konfrontaci. 

Například před jedním draftem zhruba v polovině 90. let se do městečka Brainerd v Minnesotě sjelo na popud NHL několik vysoce hodnocených brankářů. Aby potrénovali a absolvovali pohovory s různými kluby.

Nejmenovaný gólman, jehož příběh před lety zveřejnil online deník The Athletic, si jeden z pohovorů doteď pamatuje. Seděl na něm se čtyřmi dalšími brankáři. 

"Kdo je nejlepší z téhle skupiny, ať se postaví," ozvalo se po chvíli.

Všichni brankáři však zůstávali sedět a nervózně po sobě pokukovali, než jeden z nich trapné ticho prolomil: "Všichni si asi myslíme, že jsme nejlepší, ale taky se navzájem respektujeme."

Rozumná odpověď, dalo by se říct. Ne ale pro přítomného funkcionáře. "Nechceme partu respektujících se brankářů," zařval. "Chceme chlápky, kteří si myslí, že jsou nejlepší, a chtějí být nejlepší. Tohle nebereme." 

"Byla to ta nejdivnější otázka, jakou kdy od někoho na místě dostal," dodal s odstupem let nejmenovaný gólman. "Ten funkcionář byl vyloženě hnusný. Doufáte, že projdete draftem, a oni vás v podstatě roztrhají na cucky."

MS fotbalových klubů je turnaj, který existuje od roku 2000 a na kterém se dosud střetávali vítězové kontinentálních klubových soutěží.

Pro šampiony evropské Ligy mistrů to v posledních letech znamenalo typicky dva zápasy v termínu před Vánoci. Čtyři ročníky ovládly kluby z Brazílie, šestnáctkrát vyhrál evropský celek.

Jednalo se však o turnaj na okraji zájmu fotbalové veřejnosti, jen o jakési zpestření sezony "poloexhibiční" konfrontací s týmy z jiných kontinentů. Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA) si řekla, že to změní a z opomíjeného turnaje udělá pompézní záležitost.

Měsíc dlouhá akce, 32 účastníků, osm skupin po čtyřech. Z každé postoupí do play off dva celky a pak už tradiční pavouk od osmifinále až po finále. Tak, jak to fanoušci dosud znali z MS národních týmů.

Nový formát mistrovství světa klubů však přichází rok po mistrovství Evropy a rok před reprezentačním světovým šampionátem. Navíc v době, kdy se stále více diskutuje o přetěžování fotbalistů.

"Už toho fotbalu začíná být opravdu moc," shrnul Karel Poborský, když pro Českou televizi v neděli spolukomentoval finále Ligy národů. To je mimochodem také relativně nová soutěž, která se hraje od roku 2018.

"Můžeme si stěžovat, mluvit o tom, že taky někdy potřebujeme dovolenou, ale je mi jasné, že je to zbytečná snaha. Nic se nezmění," komentovala enormně nabitý kalendář už před třemi lety belgická opora Manchesteru City Kevin de Bruyne.

Už několik let bije na poplach i Hráčská asociace FIFPro a pár dní před startem MS klubů přišla se studií, která tvrdí, že by měl mít každý hráč v létě nárok na čtyřtýdenní volno. Jinak je to hazard se zdravím fotbalistů.

Zvyšuje se intenzita tréninků, zápasy jsou podle odborných studií stále rychlejší. A prokazatelně přibývá zranění hráčů na špičkové úrovni.

De Bruyne měl ovšem v roce 2022 pravdu - nic se v tomto ohledu nemění. Naopak zápasů přibývá a klubové i národní soutěže se dál rozšiřují.

Jak vypadá třeba program hráče zmíněného Manchesteru City? V srpnu mu začíná Premier League, v Anglii hraje v sezoně i dvě pohárové soutěže - FA Cup a Ligový pohár.

S reprezentací hraje kvalifikační duely, každé druhé léto potom případně finálový turnaj mistrovství světa nebo Evropy. K tomu přibyla zmiňovaná Liga národů, aby nahradila nemastné neslané přátelské zápasy.

A teď se o slovo hlásí FIFA s další letní výplní…

"Megalomanství FIFA je dle mého názoru už za hranou soudnosti. Pro některé hráče sezona pořád nekončí, je to pro ně příšerná zpráva," přizvukoval Poborskému v České televizi komentátor Jaromír Bosák.

Narážel na to, že FIFA se rozšiřováním soutěží a zvyšováním počtu zápasů žene v prvé řadě za vyššími zisky.

"Fotbal se nachází na křižovatce cest s vlastním nekontrolovaným kapitalismem. Je slepice, která snáší zlatá vejce, opravdu nezničitelná? Bez ohledu na to, kolik toho z ní vymlátíte?" zamýšlel se ve svém textu Leander Schaerlaeckens z amerického webu The Ringer.

Peníze, respektive prize money, jsou zároveň prostředkem, jakým se FIFA snažila umlčet některé protestující kluby, přesvědčit je k účasti na turnaji a k tomu, aby přivezly své nejlepší hráče. Vítěz MS klubů si totiž přijde na 125 milionů dolarů (přes 2,5 miliardy korun).

"Vzletný pohled FIFA mluví o odklonění klubového fotbalu od eurocentrismu. Turnaj dá šanci klubům z celého světa, aby se ukázaly na globální scéně a užily si to, co zažívají giganti v evropských metropolích," napsal Schaerlaeckens a tato slova porovnal s cyničtějším pohledem.

"Ten mluví o tom, že MS klubů není žádným novým a svěžím způsobem, jak určit nejlepší klub světa. Taková událost už existuje, je to Liga mistrů a při určování nejlepšího týmu je velmi přísná," poznamenal.

Pokud v USA dojde některý z dvaceti klubů mimo Evropu alespoň do semifinále, půjde podle něj o velké překvapení.

Poněkud zvláštně pak vypadá, když jedním z evropských účastníků MS klubů je i rakouský Salcburk, který aktuálně rozhodně nepatří mezi špičku starého kontinentu.

A kontroverze vzbudila také kvalifikace Interu Miami coby vítěze základní části americké Major League Soccer. O jejím šampionovi se přitom tradičně rozhoduje v play off, kde Miami s Lionelem Messim rychle vypadlo.

Přesto se MS zúčastní, na rozdíl od vítěze play off MLS, kterým se stal klub Los Angeles Galaxy. Jako by se FIFA na svůj turnaj snažila za každou cenu dostat mužstvo Miami s populárním Argentincem…

Zato jeho věčný souputník Cristiano Ronaldo v Americe hrát nebude. Jeho saúdskoarabský an-Nasr se nekvalifikoval, nicméně FIFA otevřela pro turnaj speciální přestupové okno, takže (nejen) po Ronaldovi mohly sáhnout i jiné kluby. Jenže on odmítl.

"Pár klubů se ozvalo a některé nabídky dávaly smysl, některé ne, ale člověk nemůže mít všechno," řekla portugalská hvězda. Dala přednost Lize národů a po triumfu s národním týmem sezonu uzavřela.

Také mezi fanoušky je zájem o MS klubů a vstupenky na zápasy spíše vlažný. Za rok se v USA (spolu s Kanadou a Mexikem) navíc bude hrát tradiční MS národních týmů a pokud si fotbaloví příznivci mají vybrat, není divu, že volí druhou možnost.

"Fanoušci nejsou hloupí, ten rozdíl poznají," napsal Schaerlaeckens.

Problémem je i cena vstupenek, kterou FIFA nastřelila pořádně vysoko.

Po losu skupin v prosinci 2024 stál nejlevnější lístek na úvodní utkání Miami proti egyptskému Al Ahly 349 dolarů (přibližně 7 300 korun). Kvůli malému zájmu fanoušků klesla tato cena postupně až na 55,75 dolaru, tedy o neuvěřitelných 84 procent.

"FIFA se snaží nás Američany jen oškubat o peníze. Vždycky o tom snila," prohlásil Stefan Szymanski, expert na téma ekonomiky ve sportu a profesor na univerzitě v Michiganu.

A skalní fanoušci evropských účastníků turnaje? Někteří mají jasno - na MS klubů půjde jen o naleštěné přátelské zápasy.

"Absurdní a zbytečný turnaj. Možná se na některý zápas podívám, možná ani ne," nechal se slyšet Dan Silver, šéf fanouškovské skupiny Chelsea Supporters Trust, která má desítky tisíc členů.

Londýnská Chelsea znamená pro lidi jako on celoživotní vášeň. Ale jak jeho tým dopadne na mistrovství světa klubů, je mu skoro ukradené.

Turnaj vyvrcholí finálovým zápasem v New Jersey v polovině července. To už se v Evropě rozběhnou předkola pohárů, zakrátko pak odstartují ligové soutěže.

Fotbalový kolotoč se roztočí nanovo. Aniž by se vůbec zastavil.